Galerie Dox otevřela poslední českou vzducholoď. Spisovatelé Nafisi a Ouředník mluvili o svobodě

Jako velká oslava představivosti a svobody, kterou představivost skýtá, skončil křest vzducholodi zvané Gulliver na střeše pražského Centra současného umění Dox.

Několik stovek lidí se v sobotu večer na dvoře galerie sešlo pod touto více než čtyřicet metrů dlouhou uměleckou přístavbou, architektonickou intervencí, „vzdušným obrem, který nás nutí snížit povrchovou rychlost našich životů“, jak uvedl ředitel galerie Leoš Válka.

Vzducholoď, kterou s Válkou navrhl architekt Martin Rajniš, bude sloužit literárním pořadům. Na zahájení vystoupili laureát Státní ceny za literaturu Patrik Ouředník a v USA žijící íránská bestsellerová autorka Azar Nafisi.

„Představivost je nebezpečná, protože odhaluje pravdu. A pravda je nebezpečná, neboť jakmile se ji dozvíte, musíte jednat, jinak se stáváte spoluviníky zločinů, které jsou páchány,“ prohlásila Nafisi, když pod vzducholodí hovořila o významu svobody v dnešním světě.

„Zavřete teď na deset vteřin oči a podívejte se na svět očima svého srdce, poslouchejte ho ušima svého srdce. Uslyšíte tuto loď zvanou Gulliver, jak plachtí po obloze,“ řekla Nafisi, podle níž vzducholoď v lidech probouzí právě „obrazy a zvuky našich srdcí“.

Nafisi ve svém projevu zdůraznila, že byť je v Česku poprvé, tuto zemi přenesně vzato navštívila, už když četla Haškův román Osudy dobrého vojáka Švejka, díla Franze Kafky, Milana Kundery a především Václava Havla.

Galerie Dox otevřela poslední českou vzducholoď. Spisovatelé Nafisi a Ouředník pod zepelínem mluvili o svobodě

Dalších 7
fotografií

V narážce na svoji poslední knihu nazvanou The Republic of Imagination, kterou ilustroval český výtvarník žijící v USA Petr Sís, spisovatelka hovořila o pomyslné republice představivosti a svědomí. Jejími „občany“ jsou všichni, kdo v literatuře hledají svobodu. „Republika představivosti a svědomí může začít na místě, jako je Praha, kde se roku 1989 zvonilo klíči a Václav Havel pak obdržel ten pomyslný klíč k Pražskému hradu,“ přirovnala Nafisi.

„Zvuk zvonění klíčů byl ale slyšet po celém světě, a tak ho slyšeli lidé v Aleppu, v Bagdádu, ve Washingtonu. Vzducholoď k nám přichází právě z této republiky představivosti a svědomí, ve které neexistují hranice národnostní, náboženské, pohlavní ani rasové,“ dodala Nafisi.

Ta přítomné povzbudila, aby v krizových situacích, „v časech, kdy jsou hlasy ignorance, krutosti a brutality slyšet od Teheránu po Washington“, nezapomínali, jakou sílu představivost má. A jak je důležité své představy umět převést do skutečnosti, například při boji za svobodnější svět. „Boj za svobodu není jen politický, je existenciální,“ dodala Nafisi.

Autorka románu Jak jsme v Teheránu četly Lolitu, který v českém překladu vydalo nakladatelství Paseka, do roku 1997 žila v Íránu a vyučovala literaturu. Kvůli stále přísnějším společenským omezením, cenzuře a utiskování žen emigrovala do USA, kde je dnes jedním z nejvýraznějších hlasů íránského exilu.

Sobotní ceremoniál pod vzducholodí trval zhruba hodinu a sestával především z projevů, které dále přednesli miliardář a matematik Karel Janeček, tedy jeden z mecenášů Doxu, a dále Bill Shipsey, zakladatel lidskoprávně-umělecké organizace Art for Amnesty.

Ve vrcholný okamžik večera se pak na dvoře zhaslo a ze vzducholodi se až na dvůr spustila kotva. Doprovodila to česká a anglická recitace básně zvané Lightenings VIII od Seamuse Heaneyho, již nežijícího irského básníka a laureáta Nobelovy ceny za literaturu z roku 1995. Právě v Heaneyho básni se objevuje obraz vzducholodi, která přiletí nad kostel a vyruší mnichy z modlitby.

„Gulliver přináší poselství z jiných světů, poselství, že věci mohou být jinak a že vše je možné. Zve nás na cestu pryč od prodejců štěstí, expertů a takzvané reality,“ řekl ředitel galerie Leoš Válka.

Architekt Martin Rajniš, který na vzducholodi spolupracoval s Davidem Kubíkem, uplynulé dva roky projektování a stavby označil za „nejkrásnější vzpomínku na to, jak se dělá architektura“, jak řekl. „Ta úžasná věc je o svobodě, o tom, co se tady v této české kotlině moc nepěstuje. Konečně vzducholoď nestojí, ona se vznáší,“ pravil Rajniš.

Spisovatel Patrik Ouředník, který předloni získal Státní cenu za literaturu, Gullivera ve svém projevu nazval poslední českou vzducholodí. „Užitečnost této vzducholodi spočívá v tom, že jakožto budoucí břicho literatury vstupuje do širšího kulturního kontextu a umožňuje nám střetávat se s všestrannými kulturními bytostmi,“ řekl Ouředník.