První báseň napsaná očima

I pro tu nejhloupější myšlenku
bloudím očima klávesnicí
a hledám písmena,
která by tu jalovost uschovala do verše.
Věřil jsem, že kosmická technologie
najde nejen tajemství, jak psát,
ale také o čem.

Nenašla,
prázdnotu ani počítač nezrýmuje.

 

 

Outsider krásy

Ochočil jsem si ropuchu,
volám ji jménem
a ona šťastně skáče trávou pro mouchu,
kterou jsem jí upytlačil,
a na zapískání běží ke mně potkan
jen tak se pomazlit,
nic ode mne nechce
a přece se přitulí.
Krásu si ale neochočíš
a nevadí, že tě znám dotek po doteku,
a tak se laskám alespoň s outsidery krásy
a říkám jim tvým jménem.


O létě a o lásce

Na léto máš jen jeden pokus,
jinak uzrálá semena spadnou
a před zimou do země jdou spát.

To lásku musíš zkoušet tolikrát,
dokud se ty nenaučíš milovat.

 

 

Malá báseň psaná v próze

Narodil jsem se s obrovskýma ušima. Děti mě do nich cvrnkaly, až byly červené jako hřebínky slepic. Proti světlu svítily jako lampiony a v lampionovém průvodu jsem, prosvicován baterkou, chodil první.

V šesti letech mě rodiče dali na plastiku a tam mi udělali dva úhledné rohlíčky. Schovával jsem je do vlasů, trochu jsem se za ně styděl. A v páté třídě k nám přestoupil Jirka Kolečko. To byl teda plachťák. Když stál proti slunci, byla mu na uších vidět každá žilka. Maminko, tatínku, jak já mu záviděl. Naštěstí jsem ale vyplešatěl a můj kamarád kreslíř si všiml, jakou linku tvoří má lysá hlava a moje ušní lalůčky, a vrátil mým uším význam. Moje básničky často mívají pointu, i tahle ji má.

 


 

Jan Borna: Psáno očima. V roce 2016 vydalo nakladatelství Dybbuk, 72 stran, 97 korun.

 

 

Související