Když Američané hovoří o válce ve Vietnamu, málokdy berou na zřetel, co si o ní mysleli sami Vietnamci. Teď se to mění. Jak píše agentura AFP, mlčení nedávno prolomil román Sympatizant (The Sympathizer), jejž napsal vietnamsko-americký akademik Viet Thanh Nguyen.

Strhující tragikomická próza, která stírá hollywoodské nánosy mýtu o válce ve Vietnamu, se v USA stala bestsellerem. Autor za ni vloni získal Pulitzerovu cenu za prózu a od té doby přidal další ocenění. Nedávno knihu v českém překladu Karla Makovského vydalo nakladatelství Jota.

Jako jedna z mála text však neocenila porota Dublinské literární ceny. Přesto uvedla, že Sympatizant je "mistrovským dílem o válce ve Vietnamu, na nějž svět čekal".

Kniha o válce a jejích důsledcích vypráví očima protistrany: hrdinou je v Americe vystudovaný dvojí agent Vietkongu, jenž je okolnostmi nucen sepsat doznání svých činů.

Podle agentury AFP je hrdina knihy chytrý a sarkastický, přesto usiluje o to, aby zapadl a aby ostatním činil potěšení. Americký rozhlas NPR řekl, že součástí protagonistových zločinů je zjevně i to, že soucítí s oběťmi utrpení na obou stranách konfliktu.

Román začíná pádem Saigonu v roce 1975, což byla ostatně událost, kterou spisovatel Nguyen skutečně zažil – tehdy z Vietnamu jako čtyřleté dítě prchal v matčině náručí.

Sám dnes říká, že přirovnání jeho debutového románu k Hellerově Hlavě 22 či Wellsově próze Neviditelný je nutné brát s nadhledem.

"Všichni Vietnamci jsou na mě teď zjevně hrdí, přestože knihu možná nečetli nebo s ní nesouhlasí. Pulitzerova cena překřičela vše ostatní," řekl Nguyen agentuře AFP v Paříži, kde dnes pracuje na své příští próze.

"Jsem rád, že se Vietnamci cítí hrdí, že jsem jim mohl něco dát. Přesto je mi trochu smutno, že vietnamský pohled na válku je tak ojedinělý, až ho porotci literárních cen museli ocenit," dodává.

Nguyen se už ve svých starších oceněných povídkách snažil "polidštit" obyčejné Vietnamce, píše agentura AFP. V debutovém románu jim nyní naplno dal možnost projevit nenávist k americkým a francouzským kolonistům či ke svým vlastním vůdcům. "Abych mohl nějak uspokojivě žít, omezil jsem svoji vlastní nenávist na minimum. Při psaní Sympatizanta jsem jí pak dal průchod," líčí Nguyen.

"My Asiaté býváme považováni za ukázkovou menšinovou část společnosti. Jsme milí, máloco nás rozhodí. Kvůli knize jsem dostal nějaké hanlivé e-maily od válečných veteránů, ale to je v pořádku. Chci, aby všichni přehodnotili to, co o válce ve Vietnamu vědí," dodává.

Nguyenovi rodiče původně žili na severu Vietnamu. Odtud jako katolíci uprchli po kampani Američanů, kteří šířili zvěsti, že až sever ovládnou komunisté, všechny katolíky povraždí. Z jihu Vietnamu později rodina putovala do uprchlického tábora v americké Pensylvánii. Nakonec se usídlila v Kalifornii, kde Nguyenovi rodiče za velkých osobních obětí vybudovali zelinářství – jednou byli při přepadení obchodu postřeleni.

Do Vietnamu se rodiče vrátili až začátkem 90. let, kdy některé své příbuzné ze severu znovu spatřili po čtyřech dekádách. Příbuzní, pronásledovaní komunisty, přežili mimo jiné díky penězům, které jim potomci posílali z USA.

Přes jejich tvrdou práci a oběti se Nguyen nebojí dělat si z Vietnamců legraci – například ve scéně, kde figuruje postava nápadně podobná režisérovi filmu Apokalypsa Francisovi Fordu Coppolovi při natáčení filmu o válce ve Vietnamu na Filipínách.

"Kdybych kritizoval jen komunisty nebo Američany, nikdo by nic nenamítal," krčí Nguyen rameny.

O Vietnamcích ve svém románu říká, že umí být stejně lidští jako nelidští, "schopni hrůzostrašných činů". V knize tak dochází k událostem stejně otřesným, jaké se děly za války. "Vše, o čem jsem napsal, se skutečně stalo," upozorňuje spisovatel a dodává, že ve válce se provinily obě strany, a tak si může obě brát na paškál.

Viet Thanh Nguyen se nyní prý těší, jak bude přijat vietnamský překlad Sympatizanta. "Ani nevím, jak má vlastní rodina přijme tento portrét Vietnamu se všemi jeho složitostmi a protiklady," říká autor.

Nadále ho prý překvapuje, jak dlouho trvalo, než se k psaní o válce ve Vietnamu odhodlal některý tamní rodák. "Vietnamci udělají vše, aby se vyhnuli konfliktu. Člověka to svádí o válce raději nemluvit. Komunistická strana Vietnamu dbá na to, aby se o válce mluvilo jen jedním způsobem, a pokud o ní přemýšlíte jinak, buď vás cenzurují, nebo vyženou do exilu," vysvětluje.

V Americe pak prý vietnamské spisovatele odrazuje hollywoodská mašinerie, "neoficiální propaganda Spojených států", jak ji spisovatel nazývá. "Ty filmy stojí stovky milionů dolarů. Opravdu se jim zkusíte postavit se svojí maličkou knížečkou?" ilustruje Nguyen, co prý asi spoustu autorů odradilo.

Podle Nguyena si Američané rádi myslí, že o Vietnamu něco vědí. Ve skutečnosti prý ale vždy vycházejí z amerického pohledu na věc.

Právě to Nguyena, jenž v USA učí angličtinu a etnická studia, přimělo Sympatizanta napsat. "Pokud v Americe náležíte k nějaké menšinové skupině, čeká se, že budete psát právě o tom. To jsem udělal, ale způsobem, jaký Američané ani Vietnamci nečekali," říká.

Pro úspěch jeho románu prý bylo nejdůležitější vymyslet postavu, která by fungovala na obou stranách konfliktu. Tak se zrodil rozporuplný hrdina Sympatizanta – komunistický špion v řadách jihovietnamské armády, nechtěný syn vietnamské služky a katolického kněze francouzských kolonialistů.

V americkém rozhlase NPR autor zmínil případ skutečného špiona jménem Pham Xuan An, který v jihokorejské armádě dosáhl až hodnosti generála a běžně se stýkal i s americkými novináři včetně slavného válečného zpravodaje ve Vietnamu Davida Halberstama.

"Nikdo netušil, že šlo o komunistického špiona, který prostě jen studoval ve Spojených státech," dodává autor knihy.