Posluchači

 

Je někdo uvnitř?
Ten, kdo se po dlouhé době vrátil splnit slib,
pátrá po oknech a neujde mu
plíseň a pod okapem mech.

 

Posluchači stojí za dveřmi a tiše naslouchají.
Nic se nehýbe.
Jen posluchači, kteří mají uši, slyší
jeho na okamžik zadržený dech.

 

Řekněte, že jsem se vrátil, tiše zkouší ten,
kdo se vrátil splnit slib.

 

Posluchači s krátkými údy se nehýbají.
Posluchači s visícími pažemi se nehýbají.

 

* * *

 

Než ohluchneš, jsi slepý.
Mluvíš se stvořitelem,
abys zjistil, že je jen prostředník.
A proč by jím nemohl být déšť, hrdlička
na mokré větvi nebo někdo s nožem.
Nebo někdo s nožem?

 

Z projíždějícího automobilu
ruka posunkuje: Sníme tvoje srdce.

 

To jen duch bloudí a hledá, kam přisát svůj otisk. 

 

* * *

 

U trati skřípe páv.
Pumpa se předvádí signalizaci přejezdu.
Jeden roztahuje vějíř a druhý sklápí paži.
Dnes vlastní rukou nezemře žádný básník.

 

Co si počít s takovou nocí?
Dojít k lesu, než se úplně zavře.

 

* * *

 

Muškáty za sklem září pěti žárovkami.
Zapomenuté struhadlo pod kuchyňskou zářivkou svítí všem.

 

Ale je nevlídná noc a jen já procházím touto čtvrtí.

 

Na chvíli se vítr ztiší, vítr zapomnění.

 

Mezi okny se přeludy procházejí koňským krokem.
Mluvíme tu o králích, protože jsou mrtvi.

 

Mrtví básníci a králové spolu mluví o kráse žen.



Píseň zaslechnutá v baru

 

Polib mne, jako bych byl dívka.
Chci jen, abys věděla, mám červené šaty a měsíc,
lodičky na jehlách a jsem naživu.

 

Dráty cvakají jak pasti, zlato, jsem v ohni.
Mám nenarozené dítě tady v těle.
Vím, že když nadejde večer, zemřu šťastný.


Píseň z jukeboxu

 

Tolik se mi líbil váš hlas,
ale dívala jsem se na ruce,
štíhlé prsty, strážníky.

 

Proč jste přišel ke mně v noci?
Přišel jste z pouště
a našel loď z jednoho kmenu.

 

Dlouhou pirogu.

 

Proč jste přišel ke mně v noci?
Proč jste přišel ke mně v noci?

 

* * *

 

Ještě během hotelové snídaně
při pití kávy
jiskření tvých chloupků,
než nás obklopili jezdci na ponících,
křivé čínské zuby, silné brýle a krátké nohy.
Nikdy nebudeme vědět,
co na to tvé mládí,
co se děje v cestovní tašce, utažené na zip,
s kartáčkem a hřebenem v objetí,
než pro sebe zemřeme každý v jiné dálce
pod sněhovou krustou,
co palce v kozačkách pod stolem,
jejichž každé hnutí
projede snem jak psí spřežení.

 

 


Milan Děžinský: Obcházení ostrova. V roce 2017 vydalo nakladatelství Host, 64 stran, 199 korun.

 

 

Související