Řidička tramvají

I.

V poledne se rozezněly sirény
Plátno poplachu rozvinuli po celém městě
Řidička tramvají zuřivě zvoní
Když cestující padá pod zlatý vůz

Nad trolejí se zavlní průzračné hejno komárů
Městský med pomalu plyne
Rozpouští stíny uvnitř jedoucího vozu
Galvanizuje vzduch

 

II.

Řidičko tramvají v tvé kabině je cítit spálenina
Prsty se lepí ke kovové tyči jíž ohýbáš prostor města
Během jízdy zahlédneš jak se na opačné polokouli ulice
Do výšky zvedá tropická vegetace

Míjíš pobočky zrušených cestovních kanceláří
Auta parkující bez úžasu vinárny otevřené do sedmnácté hodiny
Neprodyšné výlohy správkařů bot příbytky večerních příšer
Obývajících kolonie nad nimiž září magnesium

Vymyslel jsem si pohoří která nás obklopují
Něco se přihodilo pod nebem plným sirén
Tramvaje zestárly a v neprodyšném mléčném vzduchu
Vyvrhují ven zástupy pasažérů

Nyní je čtvrť zahlcena obrysy temných papoušků
Polykám kovovou mlhu a vidím sepjaté ruce mostů
Učím se porozumět tvé nezřetelné morseovce
Vystup z kabiny vstříc línému chaosu odpoledních hodin

 

První dvě části z delšího básnického cyklu jsou publikovány poprvé.

 


Jakub Řehák, narozený roku 1978, je zřejmě nejvýraznější talent české poezie po roce 2000. Autor tří básnických sbírek, nositel ceny Magnesia Litera za poezii, znalec českého surrealismu, esejista.

V básnickém cyklu představujeme tyto autory:

Jakub Řehák
Jonáš Hájek
Jitka N. Srbová
Adam Borzič
Martin Poch
Elsa Aids
Kamil Bouška
Miroslav Olšovský
Milan Děžinský
Marie Iljašenko
Luboš Svoboda

Vystudovaný filmař, pracuje jako webredaktor Městské knihovny v Praze. Jeho často velice dlouhé básně se vyznačují monotónním strhujícím rytmem a opulentní, ponurou obrazností, jež ale nikdy neztrácí kontakt s viditelným a slyšitelným světem.

Sáhněte si, dívejte se, poslouchejte! Řehák nám před očima staví zbrusu nová vzrušující města, která ale už nějak známe, jsou nám povědomá.

Na otázku "Co umí básník tak jako nikdo jiný?" Jakub Řehák odpovídá: "Nevím, jestli básník něco umí. Hned si vzpomenu na Konstantina Biebla, který říká: 'Nic nedovedu. Snad psáti své básně? Ba ani ty… Dovedu jenom hvízdat a krmit ptáky v parku.'

To s nadsázkou podepisuji. Básník je diskrétní. Stará se o jazyk a udržuje ho na jisté úrovni. Nabízí alternativu vůči perverzní řeči všudypřítomných médií. Svým viděním dokáže proměnit každodenní skutečnost v něco zázračného."

–Petr Borkovec

 

 

Související