Barevná a divoká je česká současnost, která inspirovala spisovatele Jáchyma Topola k jeho letošnímu románu Citlivý člověk. Topol z něj v pátek četl na festivalu Tabook v Táboře.
"Nechce se mi mluvit o politice, ale žijeme v době strašně zrychlené, absurdní, směšné a jen všichni doufáme a trochu se v sobě modlíme, aby neskončila nějak tragicky. A já jsem zjistil, ke svému údivu, že jsem docela optimista," řekl pětapadesátiletý autor.
Napsat knihu ze současnosti pro něj prý byla velká výzva. "Byť tam jsou nějaké magorické poryvy, to už jinak neumím. Ale odehrává se v třeskuté české přítomnosti. A to je také důvod, proč ke své radosti zjišťuju, že tu knížku lidé docela čtou," řekl spisovatel.
Bez minulosti prý psát nemůže, ale přítomnost označuje za barevnou, divokou a neuvěřitelnou. "Nechce se mi vyjmenovávat jednotlivé absurdity, ale možná je to i tou dobou facebookovou, že jeden druhému nahlížíme přes rameno a vidíme se těsně. Myslím si, že dávné povídky Jaroslava Haška, absurdní, groteskní a někdy temné, jsou takovým předobrazem současnosti," řekl Topol.
Román Citlivý člověk se mu psal dobře. Protože má novinářské kořeny, sbíral do knihy i "věci žurnalistické".
Topol má pocit, že píše pořád dokola jednu knihu, tentokrát ale pojal práci jinak: dal si čas, román se rodil osm let.
"Vůbec mě nezajímalo, který rok vyjde, a dva tři roky nepovažuji za nějakou významnou časovou plástev. Co se týká čtení a psaní knih, nejlepší je pohybovat se pořád v tom starém, nezrychleném čase," vylíčil Topol.
Festival Tabook, jenž potrvá do 1. října, je pro něj důležitý, neboť jej vytvářejí jeho kamarádi, manželé Horváthovi.
Znají se dlouho, jak říká, patří do společné sítě, kterou zajímají knihy. "A uvádím tady svou knížku. Je pro mě důležité tady být, protože jsou tady knihomolky a knihomolové. Ale kdybych nevydával knihu, tak bych asi nejel, protože festival se obrovsky rozrostl, je tady spousta zvuků a hluků a já jsem takový hlukocitlivý. Jinak je tenhle knižní festival výborný, neopakovatelný a skvělý," konstatoval Topol.
Jak řekl, celý život měl problémy s bydlením a pracovna pro něj byla ideálem. Hodně knih napsal v cizině, díky tomu, že mu dal nakladatel stipendium. Teď má místo, které si pro psaní připravuje, ale bojí se o něm mluvit, aby se plán nezhatil. "A protože jsem i dost nešikovný, věci jako elektřina a topení jsou pro mě velkým oříškem," řekl Topol.
Předělem při psaní románu Citlivý člověk bylo, když ho dokončil s redaktorkou nakladatelství Torst Evou Lorencovou, která se dle jeho slov vyzná v jazyce a na rozdíl od něj i perfektně v gramatice. "Když jsme knížku dodělali, měl jsem pocit, že loď je dotažená do přístavu. Tam že se utáhnou nějaká lana, dehtem se natře paluba, ale že už to je," řekl Topol.
Když čte z románu Citlivý člověk veřejně, stále se mu líbí. Přeškrtává v něm, ale jenom trošku, když ho napadne přiléhavější výraz. "Ale na rozdíl od jiných knih, tuhle bych fakt nepřepisoval. Vyšla na jaře a dodnes mě baví číst. To je příjemné a říkám si, jestli jsem nezačal blbnout," dodal Topol.
