Vyplouváme!
Kolektiv autorů: Příběhy mořeplavců, Češi a Slováci, kteří obepluli svět
2017, Nakladatelství Jota, 464 stran, 598 korun

Nejznámější z nich je Richard Konkolski. Rodák z Bohumína jako první na světě obeplul sám na malé jachtě třikrát zeměkouli. V roce 1978 byl vyhlášen československým Sportovcem roku a stal se celebritou. Zájem o něj ale komunistickému režimu vydržel jen pár roků, Konkolski totiž emigroval do Spojených států.

Jeho příběh začíná popisem toho, jak svou Niké stavěl. To, že kolem světa vyplouval z Polska, kde byl právě vyhlášen výjimečný stav, odbude jedinou krátkou zmínkou. Škoda, tyto "suchozemské" souvislosti by jeho textu prospěly. Konkolského vzpomínka přesto není příručkou pro odborníky, ale ilustrací té nezměrné touhy některých suchozemců vydat se na moře a ztratit pevninu z dohledu.

Příběhy českých a slovenských mořeplavců mají nestejnou literární úroveň. Je to pochopitelné, námořník nemusí být zároveň spisovatelem. Některé jsou však napsány skutečně dobře: Jiří Denk, Stanislav Kubíček, který se plavil s ženou a malou dcerkou, Ivan Orel. Ten například tvrdí: "Kdo nerozumí přírodě, jde studovat biologii. Kdo nerozumí sobě, jde studovat psychologii. A ten, kdo nerozumí ničemu, jde na moře."

Texty doplňují mnohé archivní i současné fotografie: vlny, palmy, krásky z ostrovů… Čtenářovo snění podporují ilustrace a vložená malovaná mapa světa s vyznačením plavebních tras. Třeba si ji některý mladý čtenář pověsí do pokoje, aby do ní jednou zakreslil i vlastní putování. Takže pozor, vyplouváme!

 

Past paměti
Julia Shawová: Iluze paměti, Falešné vzpomínky a proč jim věříme
2017, Nakladatelství Paseka, přeložil Petr Holčák, 288 stran, 329 korun

Vzpomínky jsou to jediné, co skutečně máme, ty nám nikdo nikdy nevezme. Tato okřídlená věta je však velkou iluzí: své vzpomínky si můžeme vzít my sami. A děláme to poměrně často, byť nevědomky a nezáměrně.

Snad každému se stalo, že se neshodl se svými spolužáky, co se přesně stalo kdysi ve školních lavicích, či s příbuznými, jak před lety proběhla společná oslava. Všichni si to pamatovali "správně" a neměli důvod věc jakkoliv posouvat. Přesto si to vybavovali odlišně. Kniha Iluze paměti jde mnohem dál: jak si pamatujeme události, do nichž jsme zásadně citově zaangažováni? Třeba násilí či šikanu. Nemáme tendenci je vytěsňovat, posilovat svoji trpnou roli, či dokonce zaměňovat násilníky s oběťmi? Britská badatelka popisuje situace, kdy na základě podobných vzpomínek skončili lidé za mřížemi. Nebyl to justiční, ale spíš paměťový omyl.

Vzpomínky navíc nejsou neměnné, postupem času se vyvíjejí. Vypravěč chtě nechtě reaguje na to, jak mu lidé naslouchají. Pasáže, na které reagují živěji, rozvádí, ty, které projdou bez zájmu, potlačuje. Příběh tak může dostat docela nové kontury. A co teprve, pokud se do věci vloží manipulátoři s myslí, kteří mají v popisu práce − třeba z politických důvodů − naše vzpomínky intoxikovat. Protože mýlit se mohou nejen jedinci, ale i celé velké skupiny lidí.

Můžete si to zkusit sami. Přečtěte si tuhle knihu a za rok pak někomu vyprávějte její obsah. A potom za pět let. Dost možná zjistíte, že jste četli několik různých knížek najednou.

 

Ano, bude hůř
David Satter: Čím méně víte, tím lépe spíte, Ruská cesta k teroru a diktatuře za Jelcina a Putina
2017, Nakladatelství Prostor, přeložil Jan Petříček, 240 stran, 277 korun

David Satter: Čím méně víte, tím lépe spíteNázev knihy se může zdát chytlavým, byť poněkud nadneseným produktem marketingových stratégů. Po přečtení svědectví amerického žurnalisty, který strávil v Rusku řadu roků, nám však bude připadat jako suchý popis reality Východu. Ta je skutečně ještě děsivější, než jak nám ji předkládají stručné novinové zprávy.

Satter neodhaluje zásadně nové skutečnosti, ale předkládá nové vazby a motivace. Na základě svých zkušeností je schopný pochopit systém a pomocí západního kritického myšlení ho analyzovat. Ne, vraždy novinářů a opozičních politiků nejsou v postsovětském prostoru okrajovými excesy. Ony jsou jeho podstatou. I díky nim se Vladimir Putin vyšvihl z dvouprocentní podpory na pozici druhého a třetího největšího Rusa v dějinách. (O tuto příčku se v očích spoluobčanů dělí s Puškinem, první je Stalin.) Součástí kremelské mediální strategie je i dovedná práce s dezinformacemi a ovlivňování západního veřejného mínění.

Pokud by se čtenář snad přece jen chystal usnout, k insomnii mu postačí závěrečné Satterovy prognózy. Válka na Ukrajině jen tak neskončí. Odhadovaných 10 procent zastánců demokracie v Rusku nedokáže manipulovanou veřejnost přesvědčit o nebezpečích. Riziko použití jaderných zbraní ze strany Moskvy se zvedá. Ano, bude hůř.

 

Detektivka jako bonus
David Lagercrantz: Muž, který hledal svůj stín
2017, Nakladatelství Host, přeložila Azita Haidarová, 453 stran, 332 korun

Zase jsou tady: temná hackerka Lisbeth Salanderová a investigativní novinář Kalle Blomkvist. Neočekávaného ohlasu svých tří thrillerů ságy Milénium se jejich autor Stieg Larsson nedočkal. Po jeho smrti − a poté, co práva na Larssonovy hrdiny připadla příbuzným − se do pokračování pustil publicista Lagercrantz. Muž, který hledal svůj stín, je jeho druhým pokusem vstoupit do téže řeky.

V aktuální knize se Lagercrantz snaží zůstat co nejvěrnější svému velkému vzoru. Jeho příběh má silný sociálně kritický osten a pokouší se být co nejaktuálnější. Objevuje se v něm zradikalizovaná muslimská rodina. Bratři nedopřejí sluchu lásce své sestry k asimilovanému muslimovi žijícímu ve Švédsku a rozhodnou se ji provdat do Bangladéše. Jako druhá žena bohatého průmyslníka bude vést ten správný rodinný život. Vše ale zkomplikuje několik vražd… A pokud by toho přece jen mělo být málo, vloží se do věci ochránkyně slabých Lisbeth. Ze zakřiknuté podivínky prvních dílů se proměnila v superženu, která nejenže pronikne do jakéhokoliv počítače, ale zmlátí každého, kdo si to zaslouží.

Pátý díl Milénia je strhující čtivo. Je jen poněkud šablonovité: od začátku je jasné, že konzervativci jsou zlí a liberálové dobří. Oficiál­ní instituce jsou pomalé a jejich představitelé zkorumpovaní. Ještě že je na místě neúplatný novinář a dívka, která se dovede prosadit nejen zpoza mříží kriminálu, ale dokonce i v okamžiku, kdy se ji sadističtí vrazi chystají podříznout. Ne, to se jim přece podařit nemůže! O čem by pak byl šestý díl?

Související