Říkají-li vám politici, že studium humanitních oborů je k ničemu, nevěřte jim, radí kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová. Podle ní jen chtějí odradit občany od kritického myšlení, kterým by lidé mohli zpochybňovat to, co jim politici tvrdí.

"Humanitní vzdělání člověka učí myslet kriticky a rozebírat příběhy. Zvlášť dnes, kdy světem cloumají falešné zprávy, mají absolventi humanitních oborů nejlepší předpoklady rozpoznat, které z těch příběhů jsou pravé a které ne," řekla Atwoodová ve středu v pražské Knihovně Václava Havla a sklidila za to hlasitý potlesk.

Sedmasedmdesátiletá kanadská spisovatelka odpovídala na dotaz studentky, která zmínila, jak někteří politici a zejména prezident Miloš Zeman zpochybňují význam studia humanitních oborů.

Konkrétně Zeman v minulosti navrhoval tyto obory zpoplatnit. Tvrdil, že jejich absolventi se hromadí na úřadu práce, a varoval před tím, aby Česká republika neztratila konkurenceschopnost jen proto, že "každý bude číst Vergilia v originále".

Atwoodová ve středu v Havlově knihovně hovořila zhruba půldruhé hodiny. Zájem o její autorské čtení byl nebývalý, už několik dnů předtím knihovna při internetové registraci vyčerpala kapacitu. Přesto se venku ve středu večer utvořila desítky metrů dlouhá fronta a další patrně stovky zájemců debatu sledovaly v internetovém přenosu.

Sotva Atwoodová dorazila, několik studentů stojících vzadu pozvala, aby si k ní přisedli na kraj pódia. "Kdysi jsem pracovala jako číšnice," vysvětlovala, když přítomné rozmisťovala do posledních volných koutů.

Během večera opakovaně sklízela potlesk za promyšlené, obsáhlé odpovědi, zatímco bezprostředními poznámkami vyvolávala spontánní smích. "Pokud se mi vaše otázka nebude líbit, předělám ji na lepší," podotkla například, když začala přijímat dotazy z publika. "Nad tímhle ještě doma přemýšlejte," apelovala jindy.

Středeční besedou Atwoodová završila třídenní návštěvu Prahy. Na Staroměstské radnici převzala prestižní tuzemskou Cenu Franze Kafky, kromě toho absolvovala autogramiády v anglickojazyčném knihkupectví Globe a v řetězci Neoluxor.

O německy píšícím pražském rodákovi Kafkovi ve středu prohlásila, že si jej vždy vážila. Kafkou se zabývala ve své první literární kritice, jeho díla četla už při studiu na vysoké škole.

"Dokonale zapadl mezi mou tehdejší četbu, což byly pozdní viktoriánské horory a sci-fi ze začátku 20. století. S Kafkou je spojují vyhrocené situace a netušené proměny," podotkla Atwoodová, jejíž generace si prý Kafkův Zámek oblíbila už při studiu. "Všichni vysokoškoláci byli přesvědčení, že Kafkovi rozumí, neboť něco podobného zažívají ve škole," smála se.

Laurátka Bookerovy ceny desítky let patří k nejznámějším kanadským romanopiscům, celosvětový zájem o její dílo nedávno přiživila seriálová adaptace románu Příběh služebnice. V dystopickém příběhu ze světa, v němž demokracii nahradila diktatura a kde jsou ženy nuceny k sexuálnímu otroctví, někteří spatřují paralelu k současné vládě amerického prezidenta Donalda Trumpa a obecně autoritářským režimům.

V Praze Atwoodová dotaz na Trumpa nedostala, odpověděla však polské tazatelce, jež zmínila autoritářské tendence tamní vlády. "Příběh služebnice jsem mohla napsat díky tomu, že čtu noviny a sleduji dění ve světě. Ale napsala jsem ho také proto, že mě unavovalo poslouchat ty řeči, jak se něco podobného u nás stát nemůže, že se to dělo kdysi, nebo že se to děje dodnes, ale někde jinde na světě," řekla.

"Vždy mi přišlo nebezpečné předpokládat, že podobný scénář se zrovna té mé zemi vyhne," varovala Atwoodová a její slova si někdo v publiku mohl vyložit klidně jako příspěvek do debaty před nadcházejícími českými parlamentními volbami.

"Když se doba zdá být celkem svobodná, otevřená, demokratická, neznamená to, že taková už zůstane," varovala Atwodoová již v úterý v rozhovoru pro Českou televizi.

Když ve středu v Havlově knihovně navrhla, že z Příběhu služebnice kus přečte, diváci v prvních řadách okamžitě nabídli několik vlastních exemplářů. Atwoodová si jeden půjčila a začala číst první kapitolu: "Spaly jsme v bývalé tělocvičně. Podlahu tvořily lakované parkety s namalovanými kruhy a čárami pro hry, které se tu kdysi hrály..."

V průběhu večera spisovatelka vysvětlovala, že literární styl si vypracovala sama, neboť začínala v dobách, kdy ještě neexistovaly kurzy tvůrčího psaní. "Bylo to tak dávno, že tehdy vám ještě dokonce nikdo neřekl: tohle není práce pro dívky," prohlásila a vzpomínala, jak se na její střední škole chlapci srocovali v přízemí u basketbalového hřiště, kdežto dívky je sledovaly z balkonu v prvním patře.

O detektivních románech řešících vraždu Atwoodová pravila, že jejich autoři musí dopředu vědět, kdo je vrahem, a své knihy psát odzadu.

V jedné chvíli začala rozebírat starořecké eposy Ilias a Odyssea připisované Homérovi. Vzpomínala, jak v mládí četla "vše, co se dalo", a když už vše přečetla, četla prý přebaly od krabic s kukuřičnými lupínky. "Tímto způsobem se většina Kanaďanů poprvé seznámí s francouzštinou, na zadní straně krabice s lupínky," smála se.

Debatu s Margaret Atwoodovou moderoval ředitel Knihovny Václava Havla a někdejší český diplomat Michael Žantovský. Ne náhodou – jeho matka Hana Žantovská roku 1989 do češtiny přeložila román Ublížení na těle, vůbec první dílo Atwoodové vydané v někdejším Československu.

Většina středeční diskuse se však točila okolo nejnovějšího díla Atwoodové nazvaného Kus temnoty, jejž v českém překladu Kateřiny Klabanové letos na jaře vydalo nakladatelství Práh. Jde o několikátý titul z edice Hogarth Shakespeare Project, v jejímž rámci současní autoři převypravují díla alžbětinského klasika.

Atwoodová si vybrala Shakespearovu Bouři. "Je to hra, ve které se Shakespeare nejvíc přiblížil psaní o své profesi. Prospera lze vnímat jako režiséra, kouzelníka na ostrově, jenž je jeho jevištěm, a vzdušného ducha Ariela jako jevištního technika," přirovnala Atwoodová, která tento příběh přenesla do prostředí nápravného zařízení pro trestance.

Hrdinou její knihy je divadelník Felix, jenž byl intrikami zbaven postu ředitele festivalu a teď podobně jako Prospero spřádá pomstu – pro své někdejší zaměstnavatele chystá inscenaci Bouře, v níž účinkují trestanci.

Atwoodová ve středu podotkla, jak o postavě Prospera přednášela již na anglické univerzitě v Cambridgi, kterak ocenila filmovou adaptaci Bouře s herečkou Helen Mirrenovou, již natočila režisérka Julie Taymorová.

Skutečný klíč k Bouři prý ale našla, teprve když si Shakespearovu hru přečetla odzadu a zarazila se u Prosperovy závěrečné prosby, aby byl osvobozen. "Pokud si Bouři přečtete odzadu, uvědomíte si, že všechny její postavy jsou svým způsobem uvězněné. Odsud vzešel nápad zasadit mou Bouři do věznice," uvedla.

V Havlově knihovně přečetla tu část knihy, v níž Felix hledá představitelku Prosperovy dcery Mirandy, kterou ve vězení nikdo z mužů nechce hrát.

"Nakonec mu nezbude než najít skutečnou herečku a přimět ji, aby se inscenace zúčastnila. Vtipné je, že podle tohoto mého románu, jenž vznikl na motivy divadelní hry, nyní vzniká divadelní adaptace ve skutečné věznici. A když se ti divadelníci dostali do bodu, kdy museli najít představitelku Mirandy, také jim nezbylo než najmout herečku zvenčí," usmála se v Praze Atwoodová.

Divadelní inscenace za účasti vězňů prý v Americe ani Evropě nejsou ničím výjimečným. "Jedna režisérka například líčila, že když učila Shakespeara ve vězení, měla na něj zajímavější ohlasy než na střední škole. Když prý vězňům popisovala vraždy v Macbethovi, jeden vězeň jí povídá: Ano, přesně tak to bylo, akorát v mém případě ne s dýkou, ale s pistolí," parafrázovala Atwoodová.

Na dotaz z publika, zda se nebojí vzestupu umělé inteligence, Atwoodová odpověděla, že nikoliv. Pomohla si sci-fi románem ze 40. let zvaným Donovanův mozek od německo-amerického autora Curta Siodmaka, v němž člověk zmate pokročilou umělou inteligenci recitací francouzské poezie a nakonec stroj přemůže tím, že vypne elektrický proud.

Krátce přišla řeč i na román 1984 anglického spisovatele George Orwella. Atwoodová připomněla, že tato kniha nekončí scénou, v níž hrdina Winston přijme Velkého Bratra. "Dodatkem ke knize je přece esej o principech jazyka newspeaku a ta esej je záměrně napsaná běžnou angličtinou v minulém čase. To znamená, že svět románu 1984 přestal existovat a že ho přežil někdo, kdo newspeaku nepodlehl," řekla.

"Orwell ten dodatek nenapsal náhodou. V tomto ohledu má román 1984 optimistický konec," dodala Atwoodová.

Související