Důstojným loučením se světem, literaturou a především se životem je podle překladatele Jiřího Stromšíka poslední kniha renomovaného německého spisovatele Güntera Grasse.

Titul nazvaný O konečnosti před dvěma roky vyšel několik měsíců po Grassově smrti. Ve Stromšíkově překladu jej na pulty českých knihkupectví v prosinci pošle brněnské nakladatelství Atlantis.

"Není to žádný literární testament, v němž by autor odkazoval potomstvu moudrosti a rady k následování, ani bilance, v níž by účetnicky sčítal zisky a ztráty života," píše Stromšík na záložce knihy.

"Tato kniha je hlavně výpovědí o prožívané přítomnosti — o závěrečné fázi života, v níž člověk, navzdory všem deficitům staroby, stále ještě plně prožívá vše kolem sebe, ba uvědomuje si a vnímá i věci drobné a nenápadné zvlášť ostře právě proto, že se mu u nich neodbytně vnucuje přídomek ‚poslední‘," míní překladatel.

Grassovy pozdní zážitky a úvahy se odvíjejí v desítkách krátkých textů básnického i prozaického charakteru, které doprovází autorovy ilustrace. Postupně z nich vzniká silné vyprávění, jak před časem uvedl německý redaktor knihy Dieter Stolz.

"Grassova poslední kniha připomíná pojednání o chutích, jejich vzniku, rozšiřování a mizení. Jsou to chutě stáří, v lecčem podobné jako dřív, ale mnohem častěji se měnící a prohlubující − jako specialita z hovězího masa, kterou si spisovatel vychutnává u stolu se svými vnoučaty, jako ženy, jejichž vůně a křivky si Grass rovná v hlavě," napsaly předloni Hospodářské noviny v recenzi německého vydání.

V jedné z básní Grass například varuje před stoupající nesnášenlivostí Němců vůči uprchlíkům. Autor připomíná, že po konci 2. světové války se ale také někteří Němci ocitli bez střechy nad hlavou a sami byli uprchlíky. Když se snažili začít nový život v jiných částech Německa, slyšeli pokřiky, ať se vrátí tam, odkud přišli.

Titíž Němci, kteří vzdor těmto výkřikům vytrvali, dodnes totéž říkají uprchlíkům, kteří přicházejí do Německa, konstatuje Grass v textu, jejž patrně psal ještě před vrcholem náporu uprchlíků mířících z Afriky a Blízkého východu do Evropy.

Jednu báseň v knize Grass z politických důvodů věnoval Řekům, jinou Syřanům.

Leitmotivem knihy je historka o přípravě na věci poslední, která se vrací v trojím pokračování. Grassovi si nechají vyrobit rakve na míru, zkoušejí je ve sklepě a spisovatelova žena lituje, že si nevzala fotoaparát, neboť Grass v rakvi "vypadal tak spokojeně".

Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1999 Günter Grass byl považován za jednoho z nejdůležitějších německých spisovatelů 20. století.

Napsal přes sedmdesát děl, jež byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. Nejznámější byl zřejmě jeho debutový román Plechový bubínek či díla Kočka a myš nebo Psí roky – společně dnes označované za takzvanou gdaňskou trilogii.

Z novějších děl měl rozporuplný ohlas román Širé pole z roku 1995, který na postavě někdejšího spolupracovníka Státní bezpečnosti reflektoval sjednocení Německa po pádu Berlínské zdi. Rozruch také způsobilo, když se Grass ve svých pamětech Při loupání cibule přihlásil ke členství ve Waffen-SS a Hitlerjugend.

Brněnské nakladatelství Atlantis Grassovy knihy v češtině vydává od roku 1989.

Günter Grass zemřel 13. dubna 2015 ve věku sedmaosmdesáti let.

Související