Když byl František Drtikol roku 1925 vyznamenán na mezinárodní výstavě v Paříží zlatou medailí, zdálo se logické, že bude patřit mezi hrstku progresivních umělců, kteří nemusí namísto soustředěné práce přemáhat hlad.

Jenže o deset let později jeden z doposud nejvýraznějších českých fotografů navzdory mezinárodnímu uznání zavíral svůj pražský ateliér ve Vodičkově ulici. Místo, kde se v roce 1918 nechala portrétovat veškerá nová politická reprezentace, pohltila hospodářská krize.

Po prodeji umělecké dílny prý fotografovi nezbylo o mnoho víc než na život buddhistického mnicha. V pronajaté vile na Spořilově vzniklo ještě několik posledních snímků, pak se ale Drtikol rozhodl s fotografováním skončit.

Nynější výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se vůbec poprvé zabývá výhradně posledními lety Drtikolovy tvorby, kdy si namísto půvabných modelek oblíbil vlastnoručně vyráběné modely z papíru a hlíny. Většina snímků v expozici, které Drtikol muzeu věnoval jako součást rozsáhlé sbírky začátkem druhé světové války, je v Česku k vidění poprvé.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.