Když byl František Drtikol roku 1925 vyznamenán na mezinárodní výstavě v Paříží zlatou medailí, zdálo se logické, že bude patřit mezi hrstku progresivních umělců, kteří nemusí namísto soustředěné práce přemáhat hlad.

Jenže o deset let později jeden z doposud nejvýraznějších českých fotografů navzdory mezinárodnímu uznání zavíral svůj pražský ateliér ve Vodičkově ulici. Místo, kde se v roce 1918 nechala portrétovat veškerá nová politická reprezentace, pohltila hospodářská krize.

Po prodeji umělecké dílny prý fotografovi nezbylo o mnoho víc než na život buddhistického mnicha. V pronajaté vile na Spořilově vzniklo ještě několik posledních snímků, pak se ale Drtikol rozhodl s fotografováním skončit.

Nynější výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se vůbec poprvé zabývá výhradně posledními lety Drtikolovy tvorby, kdy si namísto půvabných modelek oblíbil vlastnoručně vyráběné modely z papíru a hlíny. Většina snímků v expozici, které Drtikol muzeu věnoval jako součást rozsáhlé sbírky začátkem druhé světové války, je v Česku k vidění poprvé.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se