Kompletní celoživotní dílo nizozemského malíře Rembrandta, všech jeho 317 známých obrazů, 285 leptů a přes 100 kreseb, se příští týden objeví na výstavě poprvé v podobě digitálních reprodukcí s vysokým stupněm rozlišení. Fotografie v podstatě ukazují díla tak, jak přesně vypadala, když vznikla v malířově ateliéru, a nikoli tak, jak je veřejnost zná dnes, napsala agentura AP.

Svým způsobem jsou fotografie s vysokým stupněm rozlišení autentičtější, než jsou reálné malby, tvrdí Ernst van de Wetering, přední znalec Rembrandtova díla. Dohlížel na velkorysý projekt, který začal v roce 1968 a zveřejněním digitálních reprodukcí nyní vrcholí.

Počítačová kouzla 

Pomocí počítačových kouzel byly obnoveny i kousky malířského plátna nebo dřeva, které se časem z obrazů odlomily. Barvy byly rekonstruovány do podoby, v jaké existovaly, když je malíř nanášel na plátno či dřevo. I drobné detaily, které se ztratily ve tmě v procesu stárnutí barev, vystoupily díky originální technice na světlo.

Výstava "Kompletní Rembrandt, Životní velikost" se v budově bývalé amsterodamské burzy otevírá v neděli a potrvá až do 7. září.

Článek pokračuje pod fotogalerií

 

Ne každému se ovšem myšlenka vydávat plakáty za skutečné umění líbí. Ale van de Wetering, který prozkoumal většinu Rembrandtových děl doslova pod mikroskopem i s pomocí rentgenových paprsků, tvrdí, že při práci na digitalizaci maleb objevil detaily, které nikdy předtím neviděl. "Byl jsem překvapen, jak při digitalizaci vystupovaly na obrazovce ze stínů," řekl.

Chronologie i duše

Výstava je organizována chronologicky. Soustřeďuje na jednom místě exponáty z více než 100 muzeí i z dalších kolekcí z celého světě a nabízí návštěvníkům "procházku Rembrandtovou duší", jak se vyjádřil jeden kritik umění. Sleduje jeho pětačtyřicetiletý malířský vývoj od počátků až do doby, kdy se stal zřejmě nejznámějším mistrem své doby.

Van de Wetering stojí v čele rozsáhlého Rembrandtova projektu, který byl zřízen už v roce 1968, původně proto, aby zjistil, zda sporná díla přisuzovaná umělci jsou skutečně jeho pracemi. Od té doby prozkoumal asi 600 prací, jež byly přisuzovány nizozemskému mistrovi. Část z nich určil jako práce jeho žáků, jako kopie jeho pozdějších obdivovatelů anebo jako obyčejné padělky. Skupina expertů přitom také identifikovala několik děl, která dosud nebyla považována za autentické Rembrandty.

Za více než 40 let se de Wetering naučil "rozřezat" Rembrandtova díla na malé kousky a pak je znova složit podle barev, které používal, a dokáže je poznat i podle let na dřevu, na něž maloval, i podle počtu vláken na malířském plátně. Se znalostí dobových kopií, které jsou pracemi Rembrandtových žáků, dokázal rekonstruovat i taková díla, jako je Noční hlídka, pravděpodobně Rembrandtovo nejslavnější dílo, které bylo radikálně změněno a o jehož dnešní podobě hovoří jako o ruině původní práce.

Kopie vedle originálu 

Kopie Noční hlídky, skupinového portrétu členů amsterodamské domobrany z roku 1642, stojí na výstavě hned vedle originálu, který je v amsterodamském Rijksmuzeu, aby byl jasně vidět rozdíl. Za léta byla masivní malba poškozena na všech stranách. Dvě postavy na levé straně z ní kompletně zmizely. Výsledkem je, že dvě ústřední postavy se dostaly do středu plátna, čímž byl zcela zničen Rembrandtům původní úmysl zprostředkovat pocit a zachytit pohyb.

Van de Wetering rekonstruoval originál za použití malé kopie, kterou namaloval amsterodamský umělec Gerrit Lundens sedm let poté, co Rembrandt dokončil Noční hlídku. Na kopii se tak nejen vrátily kusy malby, které byly později ořezány, ale její barvy si lépe uchovaly jasnost, protože byly naneseny na dřevo.

Výstava nepochybně znovu oživí debatu o tom, jaký smysl má dívat se na kopie celého Rembrandtova díla a moci je porovnávat jen s několika dochovanými originály. Tento spor začal před třemi lety, když se u příležitosti 400. výročí narození umělce konala výstava 290 fotografií jeho děl, z nichž mnohé měly velmi špatnou kvalitu.

Bez bázně a úcty 

Van de Wetering argumentuje, že reprodukce mají tu výhodu, že jakoby strhávají auru až posvátné bázně a úcty, kterou lidé často pociťují při pohledu na originál a která jim brání objektivně dílo posoudit. Také sám Rembrandt podle nizozemského badatele s oblibou dělal kopie svých prací, nutil k tomu i své žáky, aby se jeho práce dostaly k co možná největšímu počtu lidí. "Rembrandt by byl moc šťastný, kdyby viděl, že jsme tohle udělali. Ovšem kopie, které on sám udělal s vlastními díly, jsou mnohem horší, než jsou ty naše," tvrdí Ernst van den Wetering.

Související