Festival  ImPulsTanz představuje bohatý rejstřík soudobé taneční tvorby od mezinárodních hvězd, jejichž nejnovější díla jsou tu uváděna ještě horká po premiéře, až po taneční experimentátory, provokatéry a „queers“.

Vyvinul se z kapitoly tradičního vídeňského divadelního festivalu Wiener Festwochen. Jeho osamostatněním Vídeň zareagovala na obrovskou dynamiku současného tance.

Letošní ročník začne dnešním vystoupením Ultimma Vez na nádvoří MuseumsQuartieru.

Přítomnost festivalu je patrná v celém městě – velkoplošné plakáty, transparenty, barevná kola s logem festivalu, kterými se po Vídni pohybují stovky mladých účastníků doprovodných tanečních workshopů. Program probíhá na známých divadelních scénách i v site-specific prostředích s jejich typickou vídeňskou imperiální monumentalitou, od níž se odráží neformální barevný půvab mladých diváků i mondénní elegance  těch starších.

Letošní program zahrnuje více než čtyřicet představení, čtyři prezentace knih o tanci a tři večírky. Zahájí ho divoká a bezplatná Open Air Show zbožňovaného Wima Vandekeybuse a jeho skupiny Ultima Vez.

Tanec, který "zpochybňuje" tanec

Další hvězdou programu je Kanaďanka Marie Chouinard; přijede s erotickým, ironickým kusem The Golden Mean (Zlatá střední cesta), pohrávajícím si s motivy science fiction. Belgičan Alain Platel zde uvede jiné dílo než jsme viděli nedávno v Praze, a to Gardenii - s tanečníky kolem šedesátky a většinou bývalými travestity – jde o tančenou a zpívanou úvahu o identitě.

Anne Teresa de Keersmaeker, také z Belgie, se s Kreací 2010 noří do roku 1340 – doby vypuknutí stoleté války, moru a vzniku nového hudebního cítění. V Praze dosud vůbec neznáme choreografku Mathilde Monnier (na snímku), důležitou osobnost francouzského tance, taneční intelektuálku; představí „zpochybnění“ tance s odkazy na slavnou Umírající labuť Pavlova 3´23´´ a invazi výtvarného umění na taneční scénu pod názvem Soapéra.

Proslulý Balet Monte-Carlo se vrací ke kultovním titulům z éry Ďagileva - Dafnis a Chloé v choreografii J.-Chr. Maillota a Svěcení jara. Druhou choreografii vytvořil Chris Haring, mladý rakouský choreograf, kterého si Rakušané díky velkorysé podpoře současného tance a léčbou mezinárodními příklady vypiplali k evropskému ohlasu. Promyšlená kulturní politika začíná Rakušanům nést plody. Proto je Vídeň v našem regionu hlavním městem tance.