Z průzkumů obrazu Albrechta Dürera Růžencová slavnost vyplývá, že rozsah oprav díla byl větší, než se dosud odborníci domnívali. To, co bylo v některých případech považováno za originál, jsou přemalby.

Olejomalba na dřevěné desce patří k jednomu ze stěžejních děl Sbírky starého umění Národní galerie. Dílo muselo být kvůli značnému poškození v minulosti restaurováno již několikrát.

"Ve výsledku z originálu vidíme daleko méně, než jsme se domnívali," řekl akademický restaurátor Adam Pokorný. Obraz začali loni zkoumat italští specialisté ve spolupráci s odborníky pražské Národní galerie. Výsledkem bádání, která budou pokračovat, budou detailní informace o podkresbě, podmalbách a autorských změnách díla.

Průzkum není úplně u konce, vznikly nové otázky a nové možnosti komplexního poznání díla," podotkl.

Zjištěné poznatky přispějí k přesnému rozlišení původní Dürerovy malby a zásahů z barokní doby, kdy dílo také pravděpodobně v roce 1663 restauroval Karel Škréta.

NG tímto průzkumem hrazeným z fondů Evropské unie mapuje i možnosti restaurátorského zásahu, jež by pomohl potlačit následky kontroverzního ošetření obrazu v 19. století Johannem Grussem.

Obraz koupil Rudolf II. za 900 dukátů

Do Prahy obraz zakoupil císař Rudolf II., zaplatil za něj na tehdejší dobu horentní sumu 900 dukátů. Tvrdilo se, že obraz byl poškozen až v Praze. V benátských archivech se ale nedávno našla informace, že obraz byl poškozen už v Benátkách, za což neúmyslně mohl i sám Dürer.

Z průzkumů však podle Pokorného jednoznačně nevyplývá, že by byl obraz poničen ještě před cestou do Prahy v roce 1606, kdy se do Čech dostal zásluhou malíře a nákupčího uměleckých děl pro císaře Rudolfa II. Hanse von Aachena.

Olejomalba Růžencová slavnost (Rosenkranzfest) o rozměrech 162 krát 192 centimetrů, která se řadí k nejcennějším dílům v českých sbírkách, zobrazuje Pannu Marii sedící na trůně s Ježíškem, svatého Dominika a anděly; spolu udělují požehnání v podobě věnců z růží věřícím.

Na jedné straně klečí zástupci církve v čele s papežem, na druhé dostávají požehnání reprezentanti moci světské na čele s pozdějším císařem Maxmiliánem I. V pozadí výjevu přihlíží Dürer jako extravagantně oblečený mladík s dlouhými plavými vlasy, který drží listinu, na niž Dürer umístil svou signaturu.

Slavným dokladem kontroverzní restaurace z 19. století je moucha, kterou autor původně umístil na koleno Madony a která měla oklamat oko diváka a vyvolat zdání skutečné mouchy usazené na obraze. Dnes však na něm tato slavná "musca dureriana", která byla pozdějšími umělci často napodobována, není. O její někdejší existenci ale svědčí mnohé kopie. Odstranil ji patrně v letech 1839 až 1841 právě Gruss.

Výzkum Dürerova obrazu je hrazen z evropských fondů, příspěvek NG podle kurátorky Olgy Kotkové spočíval v poskytnutí deseti litrů dusíku. Náklady na týmy specialistů se pohybují v řádech statisíců korun, použité přístroje mají milionové hodnoty.

Obraz je zkoumán v mobilní laboratoři, takže zůstává na místě a odpadají rizika spojená s jeho převozem. Laboratoř disponuje přístroji se spektroskopickými metodami. Všechny metody výzkumu jsou neinvazní, což znamená, že měření se koná bez odběru vzorků. Zkoumání několika metodami zahrnovalo přibližně 100 měření.

Související