Přes sto výstav v jednom městě. To je realita největšího fotografického festivalu v Arles

Největší evropský fotografický festival Rencontres v jihofrancouzském Arles vítá letošní zájemce o fotografické dění vizuálně nápaditými plakáty Michela Bouveta (výběr jeho tvorby je uveden hned na dvou výstavách) a podporu této nákladné akce mají pořadatelé také u francouzského ministra kultury Frédérica Mitterranda.

Přestože se jihofrancouzské město Arles dosud nedočkalo stavby plánovaného komplexu centra fotografie od architekta Franka Gehryho z roku 2008, nabízí festival až do 18. září celkem 47 oficiálních výstav, rozsetých v četných galeriích, kostelech i v industriálním areálu bývalých železničních opraven. Dalších šedesát výstav neformálního, souběžného Off festivalu s různou dobou trvání arleskou nabídku fotografie rozšiřuje.

Na mexické téma

Jedním z témat letošního roku je Mexiko. Obsáhlou výstavu věnovanou fotografii a revoluci tvoří záběry publikované v průběhu šedesáti let, které připomínají vizuální paměť národa. Avšak pouze respektovaná fotografka Graciela Iturbide (1942) nabízí víc než pouhé konstatování skutečností.

V nápaditých černobílých snímcích nezapírá vliv svého učitele Manuela Alvareze Brava, jehož dílo v Arles ale chybí. Významové přesahy černobílých fotografií Iturbide míří jednou do surreálné poetiky, jindy do kulturních odkazů mexických specifik.

Významné místo v její tvorbě zaujímá rovněž portrét. Fotografování ona sama vnímá jako "záminku pro další poznávání", klade důraz na křehkost rodové tradice, na interakci mezi přírodou a kulturou, na význam rituálů v neuvědomělé řeči těla i na symbolický rozměr krajiny v napětí s náhodně nalezenými předměty.

Největší evropský festival fotografie v Arles

Dalších 8
fotografií

Nalezené negativy

Po premiéře v Mezinárodním centru fotografie v New Yorku se v Arles představuje projekt Mexický kufr. Ve skutečnosti tři nevelké krabičky s negativy Roberta Capy (1913-1954), Chima-Davida Seymoura (1911-1956) a Gerdy Taro (1910-1937), exponovanými v době španělské občanské války (1936-1939) a nalezenými v roce 2007 v Mexiko City, byly řadu desetiletí považovány za ztracené.

Prostřednictvím exponovaných políček filmů - portrétů, záznamů bojů nebo pohledů do života v zázemí - umožňují nahlédnout do složitosti historie Španělské republiky. Poprvé zde byl uveden devadesátiminutový dokument režisérky Trishy Ziff o osudech desetitisíců španělských uprchlíků, kterým se Mexiko stalo novým domovem.

Čínský autor Wang Quingsong (1966) se v Arles po pěti letech představuje fotografickou Freskou, dvaačtyřicet metrů dlouhým pásem odkazujícím k historii umění. Spolupracoval na ní s dvěma stovkami modelů a modelek, které inscenoval do sošných uskupení o ctnostech, normách společnosti, kráse i životních dramatech.

Svět podle New York Times Magazine

Výstava The New York Times Magazine v kostele sv. Anny a v klášteře sv. Trofima zase dokládá, že i přes současnou krizi tištěných médií může být promyšlená práce s fotografickým médiem tvůrčím procesem, který formuje čtenářskou obec a současně profiluje i samotné periodikum.

Kurátoři představují klíčové příklady reportážní, portrétní i výtvarné fotografie různě zaměřených autorů (například Gregory Crewdson, Nan Goldin, Jeff Koons, Antonín Kratochvíl, David LaChapelle, Annie Leibovitz, James Nachtwey nebo Joel-Peter Witkin), dále také sérii zvětšenin vybraných tiskových stran a obálek časopisů.

Expozice Amnesty International a fotografové 1961-2011, nacházející se v méně reprezentativním prostředí omšelých železničních hal, je rovněž dobrým příkladem využití fotografií výrazných osobností s cílem upozorňovat na porušování lidských práv.

Panelák bez demokracie

Skutečnosti, že internet má vzrůstající tendenci k přenosu informací - psaných i obrazových - v pozitivním i negativním smyslu, byla na arleském zahájení festivalu věnována řada diskusí i přednášek. Internetové šíření znamená hlubokou změnu ve způsobu fotografování i následné distribuci snímků. Odkazuje k ní přehlídka From Here On.

Chris Marker (1921), jeden z nejvlivnějších filmových tvůrců poválečného období, který spolupracoval i s Alainem Resnaisem a Jeanem-Lucem Godardem, představuje v Arles více než tři sta děl, realizovaných mezi roky 1937 až 2010. Marker získal mezinárodní uznání již v roce 1963 s krátkým sci-fi filmem La Jetée, příběhy jaderných experimentů a cestování v čase, v sedmdesátých letech ho pak proslavily dokumenty.

Letošní festivalovou cenu za fotografický objev roku získali Michael Subotzky s Patrickem Waterhousem za soubor Ponte City o životě ve výškovém domě v jihoafrickém Johannesburku, jehož monstróznost a elegance vzala za své příchodem demokracie v roce 1994 a výměnou původních obyvatel za nově příchozí. Ti mrakodrap přeměnili v nebezpečné místo spojené s kriminalitou, úpadkem a přílivem cizinců ze sousedních afrických zemí. V Arles vystavuje ovšem dalších čtrnáct nominovaných autorů.