V pražské galerii Fotograf vystavuje Běla Kolářová výjimečně koherentní, kvalitní a některými položkami dokonce objevnou soukromou sbírku.

Zaměřuje se takřka beze zbytku na tu část rané tvorby autorky, která se odehrává v prostoru fotografického experimentu, uvádí kurátoři.

Experimentální práci s umělým negativem Kolářová rozvinula v roce 1961, kdy vnitřně prožila kolaps tradičního média.

Podobné situaci čelil ve stejné době Jiří Kolář a byl to počátkem šedesátých let i leitmotiv západní kultury, kde nedůvěra k výtvarné hodnotě po určitou dobu směřovala k úplné negaci tvorby hmotného díla.

Při vědomí

Kolářové experiment s otisky banality navazuje na dávný dadaistický objev odpadku a obyčejnosti. Zatímco se ale dadaisté snažili vyloučit ze své tvorby záměrnost volby a estetický ohled, Běla Kolářová vybírá při plném vědomí.

Sestavuje jakýsi stopový atlas zaostřený na nejbližší, důvěrně známé okolí, nabitý jinotaji a metaforami.

Kolářová 1923 – 2010

1949 sňatek s Jiřím Kolářem, pohybuje se v okruhu Skupiny 42
1956 se začíná intenzivně zabývat fotografií.
1961–64 série experimentálních fotografií
1964 asambláže, výstava se skupinou Křižovatka
1966 první samostatná výstava v Galerii Na Karlově náměstí
1979–80 pobývá s manželem v Berlíně a Paříži
1985 dostává povolení vycestovat z Prahy, intenzivně pracuje na sériích asambláží a kreseb líčidly.
1999 definitivní návrat manželů Kolářových do Prahy, kde Jiří Kolář 2002 umírá
1990–2007 deset významných samostatných výstav
2007 představení její tvorby v Kasselu na přehlídce documenta XII
2008 její dílo Svorková tajenka z roku 1969 zakupuje Tate Modern
2010 Běla Kolářová umírá

"Autorka rezignuje na příběh, na velké téma, a její realita je tak reálná, že by se bývala mohla vřadit k tehdy právě začínajícím neodadaistům, tedy francouzským novým realistům," říká kurátorka výstavy Marie Klimešová.

Tři desítky černobílých prací Kolářové v galerii doplňuje originální zvukové pozadí: hučení myčky na nádobí.

Tento rozměr výstavě vtiskl výstavě mladý výtvarník Tomáš Vaněk. "Stopadesátiminutový opus ve své struktuře odkazuje k základním principům práce Běly Kolářové. Způsob, jakým zacházela s věcmi, je průzračně hravý a odkazuje k jisté metodologické partituře," říká Vaněk.

Křižovatka Paříž-Praha

Dílo Běly Kolářové, která se narodila v roce 1923 v Terezíně a zemřela předloni v Praze, vznikalo paralelně s tvorbou jejího manžela. Často se uvádí, že žila v jeho stínu, zachovala si však tvůrčí nezávislost.

Spojuje se s ní i pojem ženského umění. V 60. letech spoluzaložila skupinu Křižovatka a účastnila se několika skupinových výstav. Samostatně pak tvorbu představila v roce 1966.

Po normalizaci nesměli Kolářovi vystavovat, ani publikovat. V roce 1979 odešli z Československa a usadili se v Paříži. S tvorbou Kolářové se tak mohla česká veřejnost blíže seznámit až na začátku 90. let V roce 2006 jí retrospektivní výstavu uspořádala pražská Národní galerie.

Výstava Běly Kolářové v pražské galerii Fotograf, která sídlí na adrese Školská 28, probíhá pod názvem Otisk, stopa, linie až do 17. února.

Recenzi výstavy čtěte v úterním vydání Hospodářských novin.

Čtěte více v Hospodářských novinách