Sochy k pohlazení, k objetí, k zastavení, k zamyšlení, k dotýkání nebo i k podpěře vystavuje v Jízdárně Pražského hradu všestranný výtvarník a sochař Jan Koblasa.

Retrospektivní výstava, která bude veřejnosti zpřístupněna od pátku 13. dubna, se koná u příležitosti osmdesátých narozenin umělce, jenž patří k nejvýraznějších představitelů českého exilového výtvarného umění.

Expozice mapuje Koblasovy realistické počátky, informelní 60. léta malířská i sochařská a ve větší míře jeho "německé" období.

"Sochy byly vždycky to podstatné a hlavní. A když nedělám sochy, když mě příliš bolí záda, tak píšu nebo dělám grafiku," řekl dnes Koblasa.

Literární nadání je poznat například z popisků-citací Koblasových básní, které doprovází objekty na výstavě.

KDO JE JAN KOBLASA

Táborský rodák Koblasa vystudoval v 50. letech minulého století pražskou Akademii výtvarných umění, kde pak v 90. letech krátce učil. Ze studií byl téměř vyloučen za svou závěrečnou práci - akt ženy, který je na výstavě také k vidění. Srpen 1968 ho zastihl v Itálii, odkud už se do tehdejšího Československa nevrátil. Od konce 60. let působil v německém Kielu; v Německu má dodnes svůj ateliér. "Jsem doma tady i tam. Své kořeny nemůžete zapomenout," řekl dnes novinářům umělec.

Podle kurátora Radana Wagnera bude pro návštěvníky atraktivní například velké sousoší s názvem Zeď nářků. "Jsou to sochy, které se snaží mapovat pocity člověka od jeho zrodu po jeho posvěcení. Zajímavé jsou i práce z 60. let, protože to bylo to období, kdy se tady Koblasa zapsal velice zřetelně nejen jako umělec, ale i jako organizátor různých akcí," řekl Wagner.

V Koblasově tvorbě jsou časté romantické, existenciální, mytické, intimní nebo náboženské motivy. Používá snad všechny materiály, které si sochař přeje zkusit - od dřeva, přes kameninu, kámen, železo až po umělou hmotu.

"Koblasa se jako jeden z mála nebojí používat nové materiály v sochařství. Stejně tak pracuje například s digitální fotografií. Ve spolupráci se svou německou studentkou vytvořil objekty, které byste nečekali od umělce, který vyrůstal na klasickém tvarosloví," dodal kurátor.

Na výstavě je k vidění například nejstarší Koblasova socha Nuda z roku 1952, stejně jako jedno z posledních děl - busta R.M. Rilkeho z roku 2011.

Návštěvníky v Jízdárně vítají dřevěné karikatury Běsů - Lenina, Stalina, Hitlera a Mao Ce-Tunga. Nechybí Obětiště panen (1962), na kterém spolupracoval se svým přítelem, výtvarníkem Mikulášem Medkem.

V Praze se Koblasa naposledy prezentoval v roce 1991 v Belvederu Pražského hradu. Současná expozice, která potrvá do 8. července, je sestavena ze sbírek soukromých sběratelů, státních institucí a majetku umělce.