Diskuse na sociálních sítích, miliony turistů "navíc", kteří letos ve snaze dostat se na autentická místa navštívili Mexiko, i paniku obyvatel například v Rusku vyvolává blížící se "konec světa". Podle některých výkladů mayského kalendáře se očekává 21. prosince. Astronomové však tvrdí, že středoameričtí indiáni zánik světa ani jinou katastrofu s koncem svého kalendáře nespojovali.

Mayský kalendář nelze jednoznačně přepočítat na dnešní gregoriánský a ani jejich hieroglyfy nebyly dosud zcela rozluštěny, přesto mnozí fatalisté a ti, kteří si na "fenoménu roku 2012" založili dobrý byznys, tvrdí, že staří Mayové před zhruba tisíci lety určili pro letošek datum apokalypsy.

Mýtus o věčném návratu

Staří Mayové, jejichž říše slavila největší rozkvět v letech 250 až 900, měli velice propracovaný systém měření času založený na astronomických pozorováních. Používali několik kalendářů pro různé účely a jejich kalendář byl tak vlastně propletencem několika cyklů, jež se neustále opakovaly. Pro běžné využití měli solární rok (haab) o 365 dnech a pro věštecké účely sloužil sakrální rok (tzolk'in) o 260 dnech. Tyto cykly se po 18 980 dnech (52 let) setkaly a vše začalo znova.

Tyto "52leté" cykly, či kalendářní kola se nečíslovala, běžela totiž pořád dokola. Obdobou "našeho letopočtu" pak byl dlouhý počet, který trval 5125 let a nad ním byl ještě delší "precesní cyklus" (asi 25 770 let, podle vychylování zemské osy, v západní terminologii Platónský rok). Mayové věřili, že se nacházejí v poslední pětině tohoto dlouhého cyklu, která začala v den, jenž později vědci přepočetli na 13. srpen 3114 před naším letopočtem, a tudíž by měla skončit 21. prosince 2012.

MAYSKÉ ČÍSLICE

V mayské početní soustavě se číslice píší nad sebe. Tvořeny jsou ze tří znaků: nul (lastury), jedniček (tečky) a pětek (čáry). Čísla se píší zespoda nahoru. Tam, kde bylo třeba tesat do kamene, Mayové raději používali hieroglyfy. Každý hieroglyf představoval božstvo asociované s konkrétním číslem.

Ovšem jediným zdrojem, který zmiňuje toto tolik diskutované datum, je takzvaný monument 6 z Tortuguera, nalezený v mexickém státě Tabasco. Na této stéle, která je dnes v muzeu v mexickém městě Villahermosa a je zčásti poškozena, se píše, že na tento den sestoupí z nebes božstvo Bolon Yokte, které bude třeba náležitě uctít. Co přesně se stane dál, však stéla neříká.

Je pravda, že fatalističtí Mayové očekávali na konci delších cyklů nějakou katastrofu, kterou ale mohla být zrovna tak válka, jako sucho, povodně či nálet kobylek. V jejich pojetí ale nešlo o zánik, nýbrž o transformaci v nový cyklus. Například nyní 21. prosince skončí údajně mayský 13. baktun (394,26 roku), jenž začal roku 1618 a byl prý nazván obdobím "triumfu materialismu". Takže jedna z teorií tvrdí, že ve 14. baktunu začne nadvláda věcí duchovních. A jelikož takového kroku lidstvo jako celek dobrovolně není schopno, musí dostat nějaký silný impulz - jakého druhu bude, je předmětem spekulací.

Díra v kalendáři

Velkou trhlinu pro fenomén konce světa v roce 2012 je samotný přepočet mayského kalendáře na současný gregoriánský. Jelikož stará mayská civilizace skončila s příchodem Evropanů a předtím neměly tyto dva světy o sobě ani ponětí, těžko hledat v mayských hieroglyfických zápisech společnou událost a těžko tudíž zjistit jejich "začátek letopočtu".

Takže existuje asi 50 verzí, v jaké fázi mayského kalendáře se nyní nacházíme, a tudíž i stejný počet dat konce dlouhého cyklu (mezi roky 1493 až 2532). Letošní 21. prosinec vypočítala nezávisle na sobě trojice vědců GMT - Goodman, Martínez a Thompson, který sám později přiznal chybu. Všichni tři vycházeli z dokumentů z 16. století, které podle českých badatelů Bohumila a Vladimíra Böhma nenavázaly na kalendář z klasického mayského období.

Podle bratrů Böhmových, kteří vypočítali konec dlouhého cyklu na rok 2116, nevzala trojice GMT v úvahu "díru" v kalendáři, jež vznikla asi začátkem 11. století. Tehdy totiž do jižního Mexika přišli ze severu Toltékové, kteří podle Böhmových nepochopili systém dlouhého počtu a používali vlastní 260denní kalendář, podobný jednomu z mayských cyklů.

Konečně i mezi starými mayskými hieroglyfy existuje zápis, který potvrzuje nekončící cykličnost světaběhu. Slavný mayský panovník z města Palenque Pacal Veliký si v 7. století nechal na sarkofág vytesat instrukce, jak se má oslavit výročí jeho korunovace ve druhé polovině 5. tisíciletí.

Příliš mnoho konců světa

Apokalyptické vize má ve svatých knihách řada náboženství. Například poslední kniha Nového zákona Zjevení svatého Jana bývá vykládána jako ohlášení apokalypsy, při níž Bůh ztrestá hříšníky a zachrání jen hrstku vyvolených. Židé očekávají 6000 let od stvoření světa příchod Mesiáše, což by mělo podle přepočtu židovského na gregoriánský kalendář být v roce 2239. Pak má následovat tisíciletá éra míru, harmonie a blaženosti, podle některých závěrečná etapa světových dějin.

Víra v lepší život po apokalypse pro poslušné "vyvolené" přivedla několik milionů věřících k Svědkům Jehovovým, kteří očekávali konec světa už několikrát - například v roce 1914, 1941 či 1975. Nyní už konkrétní termín nevyhlašují, nadále ale čekají armagedon - válku, v níž bůh zahubí bezbožné a nastolí boží království pro 144.000 vyvolených.

Osudové datum pro lidstvo spočítal i jeden z nejslavnějších vědců Isaac Newton (1643-1727), který velkou část svých textů věnoval i výkladům Bible. A tak mimo jiné tento slovutný fyzik podle Knihy Danielovy údajně došel k závěru, že apokalypsa nepřijde dříve než v roce 2060.

Asi nejslavnějším "jasnovidcem", který údajně předpověděl řadu událostí, včetně konce světa, byl francouzský lékař a astrolog Michel de Nostredame, zvaný Nostradamus (1503-1566). Jeho proroctví jsou ovšem tak košatá a plná alegorií, že v nich lze najít prakticky cokoli. V jednom z jeho dopisů ale údajně padlo konkrétní datum konce svět - rok 3797.

Fantazii pesimistických fatalistů rozvíjí často už jen magické datum. A tak se apokalyptické scénáře začaly rojit například před rokem 1666 (666 je považováno za číslo satana), kdy navíc mnoho lidí věřilo, že velký požár Londýna v září 1666 zvěstuje poslední den. Proroctví se množila i před koncem prvního tisíciletí a když apokalypsa nenastala, začala se očekávat s rokem 1033, tedy tisíc let po Kristově ukřižování.