Jen málokdo dovede vystihnout chudobu jako umělecké téma bez kýčovitého sentimentu, drastičnosti nebo pitomého zbožšťování tak, jako to uměl modernista Josef Čapek.
Soubor jeho většinou drobných grafik a kreseb, na kterých jako okénka staropražského kinematografu defilují žebráci, chudé matky, prostitutky a pijáci, představuje pod názvem Zpěv z temného kouta pražská galerie Gate, pobočka kutnohorské Galerie Středočeského kraje (GASK).
Nachlazené děti
Malíř, který si radikálně přizpůsobil kubismus - za což byl v roce 1914 vyloučen ze Spolku výtvarných umělců Mánes -, našel vlastní stylizaci i v tématu chudoby. Ta je v jeho podání tichá, vážná a trpělivá (chudé matky, žebráci), a také děsivá (prostitutky, chlapi - dělníci).
Vlastně i Čapek, jehož život skončil po šesti letech útrpného putování po nacistických koncentrácích v roce 1945 v Bergen-Belsenu, chudobu poněkud poetizuje. Není to však sklon ke kýči, ale umělecké přivlastnění, důsledek osobního prožití a zaujetí.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího...