Kdo by od výstavy Štěpánky Šimlové Jdi a nestřílej očekával jen svědectví o etnických a válečných problémech v Barmě, jež autorku inspirovala, spletl by se. Umění má vždy sociální kontext, ale v tomto případě jde především o vizuální ambice.

Národní galerie se pokouší ve Veletržním paláci rozhýbat výstavy českých autorů střední generace, kteří na scéně už mají určitou pozici. Nedávno se tu představil Dominik Lang s rekonstrukcí požáru Veletržního paláce, koncept Šimlové (1966) je ale čistě výstavní - obrazový.

Zacházení s emocí

Cesta umělkyně do Barmy byla velmi inspirativní. Šimlová zážitky zpracovala také v dokumentu Umění přežít nejdelší válku na světě. Dalšími "výstupy" jsou multimediální obrazy a videa, expresivní a emocionální, v nichž se politický konflikt transformoval v obecnější umělecky svébytnou řeč. Divák nemusí mít žádné informace, a přesto je zásadně osloven vizualitou děl samotných.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit od 145 Kč měsíčně Koupit tento článek za 19 Kč

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.