Avantgardisté věřili ve svět, který se jednou dopracuje k absolutní dokonalosti. Ať už mělo jít o umění, reálnou politiku nebo poměry uvnitř lidské společnosti.
Následující postmoderna si cíl posunula dál a upnula se k hledání utopie. Svět roku 2014 ale pochopil, že světlá budoucnost zřejmě neexistuje, a má-li člověk dosáhnout štěstí, musí se obrátit sám do sebe. Ať už při vzpomínkách na minulost nebo skrz soukromé modly.
Právě v tomto duchu se nese výstava Jiřího Davida, Andyho Hopea 1930 a Floriana Meisenberga v pražské Galerii Václava Špály.
Na první pohled nesourodé práce tří generačně odlišných umělců žijících v Praze, Berlíně a New Yorku o nás ve výsledku vypoví víc, než by člověk čekal. Jejich obrazy a instalace v sobě míchají popkulturní odkazy, fascinaci i rozčarování z technického pokroku nebo černé vtípky.
Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře
Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
