V Číně je takřka nemyslitelné, aby se spisovatel vyjadřoval svobodně a přitom se neocitl v konfliktu s mocí. Na jedné z prvních debat letošního Fora 2000, která se konala v pražské Lucerně, to prohlásil renomovaný čínský spisovatel a blogger Mu-žung Süe-cchun (v anglické transkripci Murong Xuecun). Z vlastních zkušeností popsal, jakými kontrolními mechanismy před vydáním procházejí romány.

“Doposud jsem vydal šest knih. Všechny prošly rukama cenzorů a ti mi z každé knihy vymazali zhruba desetinu obsahu,” prohlásil Mu-žung. Podle něj velmi záleží na tom, pod kterého cenzora se spisovatel dostane. “Například roku 2010 moji knihu dostal do ruky cenzor, který mi nedovolil používat slova jako rolník nebo imperialismus, ale ani slangové výrazy z provincie Chu-nan. Tvrdil, že by to mělo negativní konotace,” řekl spisovatel.

Ten v debatě připomněl i nedávný osud umělce Kuo Ťiena, jenž v červnu kritizoval krvavé potlačení demonstrací na pekingském náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Kuo letos v červnu vytvořil zmenšený model náměstí, jejž pokryl 160 kilogramy mletého vepřového masa, a za to byl posléze z Číny vyhošťen. “V poslední době se stále častěji stává, že umělci kritizují moc a mocenské struktury takto reagují,” uvedl Mu-žung.

Krátce před svým příjezdem na Forum 2000 se také setkal s umělcem Aj Wej-wejem, který si mu stěžoval, že zatímco všude na západě veřejnost o jeho dílech ví, v Číně lidé kvůli cenzuře nemají, jak se s Ajovou prací setkat. “To souvisí s naším častým omylem, kdy si myslíme, že sociální sítě pomáhají svobodě slova. Ve skutečnosti jsou totalitní režimy v práci se sociálními sítěmi mnohem účinnější,” dodal Mu-žung a připomněl, že Číňané se kvůli cenzuře internetu běžně nedostanou na Facebook, Twitter ani Google, a proto musejí používat mikroblogovací síť Weibo. “Každou hodinu tam cenzoři promazávají blogy, dohromady už vypnuli přes milion účtů. Jen mně samotnému už jich zrušili 10.”

Mu-žungovy výroky na Foru 2000 zazněly v kontextu širší debaty o politickém umění. To hned zkraje diskuse definoval český kurátor a člen umělecké skupiny Pode Bal Petr Motyčka, když prohlásil, že každé umění je ze své podstaty politické. To, co dnes bývá označováno za politické umění, prý tuto vlastnost pouze zvýrazňuje. “Rozdíl mezi politickým uměním a aktivismem je pak v tom, že cílem politického umění je pouze zpochybňovat, poskytovat protihlas, otevírat debatu. Naopak aktivismus má svoji vlastní agendu a vždy se snaží dosáhnout konkrétního cíle,” uvedl Motyčka.

Toho se pak moderátor debaty Antonio Rodiles, jinak kubánský aktivista a ředitel iniciativy Estado de SATS, zeptal, zda to znamená, že každé umělecké dílo také bojuje za lidská práva. Motyčka tuto tezi zcela nevyvrátil, připomněl ale, že v západní Evropě je dnes situace kvůli rozptylu zájmu komplikovanější. “Přísně vzato bychom se například mohli ptát, zda součástí boje za lidská práva není také boj za práva zvířat. Právě takové otázky dnes mohou klást umělci v západní společnosti, kde nemají viditelného nepřítele,” řekl Motyčka.

Toho se chytil Mu-žung, jenž připomněl, že v Číně poslední dobou roste zájem právě o boj za práva zvířat, konkrétně psů. “Jsou toho plné sociální sítě, na dálnicích vám blokují cestu náklaďáky aktivistů. Žijeme v době, kdy Čína provozuje pracovní tábory, kdy dochází ke střetům s etnikem Ujgurů, kdy se již více než 130 Tibeťanů upálilo na protest proti čínské vládě. Ale lidi přesto zajímají jen práva psů,” konstatoval Mu-žung.

Podle něj to pro část společnosti může být jistým zadostiučiněním. “Možná se řídí pravidlem: když nám nedovolují bojovat za lidská práva, budeme bojovat alespoň za práva psů.”

Jiné nahlížení toho, co lze dnes považovat za politické umění, na debatě předestřel slovenský spisovatel a novinář Michal Hvorecký. “Součástí mé tvůrčí práce je, že politiku samozřejmě vnímám. Od dob undergroundu se ale změnily výzvy, kterým dnes umělci čelí. Například jako spisovatelé dnes stojíme proti korporacím, viz nedávné petice proti Amazonu a obecně způsobům dnešní knižní distribuce,” řekl Hvorecký.

Ten v debatě také zdůraznil, jak vážný problém představuje takzvaná korporátní cenzura. “Například slovenskému deníku SME, do něhož přispívám, aktuálně hrozí, že se dostane do rukou finanční skupiny oligarchů Penta. To by znamenalo prodej posledního svobodného slovenského listu. Pokud k němu dojde, budu do něj dál přispívat, nebo jej opustím? I taková rozhodnutí dnes spisovatel musí dělat,” dodal Hvorecký.

Související