Díky svým dámským převlekům a extravagantnímu líčení se hudebník Zeki Muren stal ikonou tureckých homosexuálů. Osmnáct let po jeho smrti jej připomíná výstava, která má v dnešním muslimském Turecku překvapivý úspěch, píše agentura AFP.

Muren, úspěšný herec, hudebník a interpret, je s oblibou označován jako turecký Liberace podle amerického umělce zesnulého v roce 1987. V konzervativním a někdy až homofobním Turecku je Muren od roku 1996, kdy zemřel, považován za národní poklad. Proslavil se zejména excentrickou adaptací sentimentálních písní, které navazují na tradici turecké hudby provozované ještě za Osmanské říše. Zpěvák sice nikdy nepotvrdil ani nedementoval svou homosexualitu, komunita tureckých gayů jej ale považuje za svého hrdinu.

Nynější výstava nazvaná dle jednoho ze zpěvákových šlágrů "To jsem já, Zeki Muren" vzdává čest jeho osobě prostřednictvím sbírky fotografií, dopisů a osobních věcí. Za 40 dní ji již navštívilo přes 42 tisíc lidí. To je rekord pro kulturní centrum Yapi Kredi, které patří soukromé bance a leží v srdci kosmopolitní čtvrti Beyoglu v Istanbulu. Výstava měla trvat do 15. ledna, ale už dvakrát byla prodloužena.

Podle názoru některých expertů to je známka toho, že i pod vládou prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, často obviňovaného z autoritářství a islamismu, umělecký život vzkvétá. Vláda sice používá přímou cenzuru jen velmi zřídka, ale mnozí umělci jí vytýkají, že vyvíjí omezováním výdajů na kulturní scénu nátlak.

Zájem o ikonu gayů je udivující v zemi, kde je značně rozšířena homofobie, často provázená násilím, byť v Turecku není na rozdíl od mnohých muslimských zemí homosexualita trestně postižitelná. V roce 2010 přesto vyvolala vlnu pobouření ministryně pro záležitosti rodiny Aliye Selma Kavafová, když označila homosexualitu za "nemoc, která by se měla léčit".

"Každý za svůj život nějakou Murenovu píseň slyšel. Návštěvníci nám často říkají, že to je výstava o jejich životě. Muren je prostě součástí naší DNA," říká jeden z kurátorů výstavy Veysel Ugurlu. "Byl to hrdina mého dětství. A když vidím, kolik lidí mu vzdává čest, tak si nemyslím, že by někdo jeho sexuální orientaci zpochybňoval," soudí třicetiletá návštěvnice Zeliha Okcuová.

Zeki Muren, který se nikdy neoženil a neměl děti, odkázal všechno, včetně obleků, obuvi, nahrávek a dopisů, armádě a jedné turecké vzdělávací nadaci. Mezi poklady, které výstava přináší, jsou dopisy jeho matky Hayriye "jedinému drahému dítěti". V jednom z nich jej přirovnává k andělovi, který přistál na této Zemi s kosmickou lodí Apollo 11. Návštěvníci si mohou prohlédnout jeho střevíce s vysokými podpatky, šaty s flitry či minisukně, často navrhované přímo pro umělce.

Muren byl prvním Turkem, který se odvážil vystoupit na scénu v sukni. Svým kostýmům dával přezdívky, například Měsíční princ či Purpurové noci. "Jak jistě víte, na Měsíci je menší přitažlivost. Z toho důvodu je pro lidi na Měsíci obtížné chodit. Proto mám tyhle boty," vysvětloval jednou tento originální umělec divákům.

Jedním z nejzajímavějších exponátů je recept na koktejl, který si sám Muren zapsal. Jde o směs vodky a koňaku s citrónem. "Stačí sklenička, abyste zapomněli na všechny problémy a oddali se sladkému snění," říkal.

Zeki Muren zemřel v pětašedesáti letech přímo na scéně, zaskočen srdečním selháním. Producenti mu právě dávali mikrofon, který měl při svém prvním vysílání v rozhlase v roce 1951. Přemožen dojetím se o několik minut zhroutil a uvrhl celé Turecko do smutku. "Byl to revolucionář. Naučil nás, že je možné být jiný, myslet nebo se vyjadřovat jinak," říká Ugurlu. "Zůstane navždy v naší paměti."

Související