Zatímco po nástupu Václava Klause do prezidentské funkce odborníci zmiňovali zřetelný příklon kulturní dramaturgie na Pražském hradě ke konzervativnější lince, současný program už podle nich nemá téměř žádnou koncepci.

Tradičně prestižní prostory pro pořádání výstav stále častěji zaplňují nahodilé projekty, byť někdy prezentují slavná jména. Nebýt sporadických výstav dodaných privátními galeristy, byla by kultura na Hradě v podstatě marginální, uvádí odborníci spjatí s kulturním provozem.

Pražský hrad se stal za Václava Havla kulturním centrem a sám Havel zval slavné umělce, kteří dostávali prostor v Belvedéru, Míčovně, Španělském sále i zahradách. "Bohatý kulturní program prosazoval v době, kdy se kultura považovala za černou díru na peníze a zbytečný luxus," popisuje situaci za prvních polistopadových vlád Marta Smolíková, kulturní analytička a donedávna ředitelka Knihovny Václava Havla.

"Dnes se ví více, jak kultura souvisí s poznáním, osobnostním rozvojem, identitou ale také turismem i ekonomikou. Zemanův názor na kulturu na Hradě není zřejmý, prostory Hradu jsou spíše využívány ad hoc různými kulturními projekty," dodává Smolíková a připomíná, že i ekonomicky zaměřený Klaus pořádal jazzové koncerty a významné výstavy, například o Karlu IV.

Přípravy na tuto expozici však na Hradě také začaly ještě v době prezidentování Václava Havla.

Šéfredaktor časopisu Art & Antiques Jan Skřivánek míní, že Hrad rezignuje na vlastní kulturní program. "Ale hodnotit Hrad jako instituci s nějakým profilem a cíli je bezpředmětné. Něco se povede, něco ne, ale v důsledku to vyjde nastejno. Hrad je jen místo, záleží na konkrétním pořadateli," řekl.

Oponuje mu výtvarná kritička a bývalá ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Lenka Lindaurová. "Hrad je reprezentací země a nemůže se z něj stát tržiště pro kšeftaře těžících za každou cenu z turismu, pro lidi, kteří zobchodují cokoli. Celkově se Hrad podobá spíš takovému pražskému suvenýru, který vůbec nezve místní občany a před Zlatou uličku ještě umístí turniket," uvažuje.

Kulturní nabídka Hradu se podle Lindaurové změnila k horšímu. "Ale to je celkový trend, který asi úplně nesouvisí s příchodem prezidenta Zemana," míní.

Výstavy, které se na Hradě konají, podle ní "mají regionální úroveň, kvalita top projektů Hradu je dávno pryč. Přitom je zřejmé, že kromě výstav typu Čapek, Kolíbal nebo Dokoupil se budou na Hradě konat i mainstreamové projekty - důležitá je ale jejich kvalita a profesionální úroveň," kritizuje program Lindaurová.

Správa Pražského hradu není organizací, jejímž zájmem by primárně měl být kulturní program. Podle Lindaurové ale není třeba, aby Hrad zaměstnával pro tuto oblast trvale odborníky.

"Může si jen pořídit respektovaný tým poradců a výstavy i jiné projekty se mohou produkovat externě. Je velká škoda, že se rezignovalo na spolupráci se zahraničními institucemi a umělci a za špičku je vydávaná výstava Tiziana, která zřejmě ani neukáže jeho díla z českých sbírek," uzavřela.

Výstava Tiziana, odložená o rok, začne koncem září, ale nevystaví jedno z umělcových nejslavnějších děl Apollo a Marsyas, které pořadatelé dříve avizovali. Dílo je součástí obrazárny v Kroměříži, na výstavu však nebude zapůjčeno. Historikové umění se shodují, že jakákoliv tizianovská výstava je bez něj nemyslitelná.

"Termín ´kultura na Hradě´ je vlastně oxymóron, neboť chtít po úřednících různých šarží, aby se orientovali v živé kultuře, je vlastně absurdní. Čest výjimkám," říká vizuální umělec a profesor na UMPRUM Jiří David. Ani podle něj se už dnes v galerijních prostorách Hradu nekonají zajímavé a inspirativní výstavy.

"Přitom na počátku 90. let to byly dokonce i výstavy, které byly riskantní tím, že je organizovali mladí umělci a kurátoři. Umění nutně potřebuje pro svůj život i risk, nečekanost, a to i mimo prostory malých privátních galerií, kde se to očekává," říká David a s nadsázkou dodává, že by prostory jako Jízdárna či Belvedér měly být Hradu odejmuty. "Podobně prostorově úžasných míst pro prestižní výstavy současného umění v Čechách moc není."

Související