Recenze: Umělecká dvojice Bornová a Císařovský na výstavě vypráví o vztahu

Jak ve dvou dá se žít je otázka i konstatování staré jako lidstvo samo. Soužití dvou ambiciózních a veřejností sledovaných umělců bývá ještě náročnější.

Sochařka Erika Bornová a Tomáš Císařovský, kteří nyní vystavují v pražské Galerii 1. patro, se potkali už na Akademii výtvarných umění. Vždy tvořili krásný, až ideální pár, od něhož se také mnohé očekávalo. Jak lidsky, tak umělecky. Přesto si každý šel vlastní tvůrčí cestou a vzájemné vlivy či společné diskuse o práci se na jejich výstupech nijak neprojevovaly.

Tomáš Císařovský od konce 80. let nastoupil na dráhu respektovaného malíře s nezaměnitelným rukopisem a koncentrací na lidskou figuru, Erika Bornová začala jako jediná autorka v Česku experimentovat s objekty vyřezávanými z polystyrenu.

Oba si zvolili polohu na české výtvarné scéně výjimečnou i složitou. Oběma se umělecky daří, vychovali dvě krásné dcerky – a pohádky je konec.

Trochu temnější stránky tohoto na první pohled ideálního vztahu se Bornová s Císařovským rozhodli otevřít na společné výstavě, které se dodnes spíš vyhýbali. Téma takového soužití je ovšem silné a umělecky nosné.

Společný život je příběh a narativnost je naštěstí i doménou díla obou umělců. Výchozím bodem konceptu se stal Císařovského obraz z roku 1995 Rodinný portrét, prezentující pár jako asociaci Kena a Barbie, a rovněž už historická instalace Postel od Eriky Bornové z roku 2003.

Už tady je vidět posun od optimistické role dvojice ke skutečné situaci, kdy muž a žena sedí na opačných koncích postele zády k sobě.

Všechny další exponáty v Glerii 1. patro pocházejí z loňského roku. Životní zkušenost, krize, deziluze, skepse, trochu deprese i pesimismu… Tak černobílé ale nic není. Přestože se tyto výklady nabízejí v prvním plánu, je zřejmé, že pro oba umělce je téma také především velkou hrou.

Císařovský na výstavě ukazuje novou sérii pastelově barevných obrazů, jejichž protagonisté jsou zobrazeni cynicky a záhadně: dívka obcující s prasátkem, chlapec s kolouškem, stárnoucí malíř mačkající tubu barvy, honící se psi.

Bornová drží podobnou linii: socha šedé kočky je rozseknutá na dvě části, série Věc důvěry představuje terče, na kterých jsou zezadu noži přišpendlené ženské figury potřísněné krví.

Levitující a osamělí hrdinové Císařovského i vrhačem nožů zabité ženy Bornové jsou chytrými metaforami tématu, jak se dá žít v dlouhodobém vztahu, kdy je člověk vydán druhému napospas a zároveň se ti dva vzájemně jistí. Dvě části kočky jako dva magnety symbolizují přitažlivost i odpudivost zároveň – člověk a zvíře připomínají lásku i obsesi.

Symboličnost a mistrovství formální zkratky, ale také schopnost vyprávět příběh s obrovskou nadsázkou umožňují oběma autorům zhostit se nesnadného tématu s lehkostí a humorem.