V Museu Montanelli v pražské Nerudově ulici začala výstava malíře Václava Bláhy, jež vznikla na počest nedožitých osmdesátin Václava Havla.
Monumentální práce, složená z více než tří desítek obrazů, představuje malířův návrat k lidské postavě. Té se Bláha věnoval v dřívější tvorbě.
Projekt vznikl na žádost sběratelů angažovaných v oslavách Havlových nedožitých 80. narozenin. Výstava nazvaná Vzkazy Václava Havla je v Museu Montanelli otevřena do 30. října, její kurátorkou je zakladatelka této instituce a mecenáška Dadja Altenburg Kohlová.
Expozice poukazuje na nový úhel pohledu při interpretaci Bláhova díla a chce "společně s návštěvníky oslavit památku osobnosti Václava Havla, vzdát hold jeho myšlenkám, činům i celoživotnímu boji za svobodu a zamyslet se nad dobou, ve které jsme žili, i tou, v níž žijeme dnes", jak uvedla kurátorka.
Malíř a grafik Václav Bláha se od 70. let věnuje především figurální tvorbě – mechanismům vzájemných lidských kontaktů. Byl členem seskupení 12/15 – Pozdě, ale přece a spolku Mánes.
Přestože se podle Bláhových slov jeho tvorba jen okrajově týká politických témat, vyhověl přání a cyklus děl vytvořil na Havlovu počest.
Museum Montanelli vystavuje díla malíře Bláhy, vznikla na počest Havlových nedožitých osmdesátin
Podobně jako v rané fázi své tvorby se zde Bláha věnuje lidské postavě. Figury se dotýkají, míjejí, jsou osamělé, jindy komunikují. Bláha se zamýšlí nad životem někdejšího českého prezidenta a v tomto pomyslném dialogu vznikají vzkazy.
K dokumentaci dřívější tvorby kurátorka zapůjčila Bláhovy obrazy z Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem a od dalších soukromých sběratelů.
"Bláhovo rané dílo je důkazem vlastní existenciální touhy oprostit se od úzce vymezeného prostoru tehdejšího režimu. Vytváří scény, ve kterých spolu lidé sice žijí v jednom daném prostoru, často jakémsi architektonickém útvaru podobném kleci, jenž je nejspíše vězením, jsou zcela izolováni a nemohou se přiblížit nejen jeden druhému, ale ani sami sobě," říká Dadja Altenburg Kohlová o raných umělcových pracích.
Také Bláhova díla z 80. let vypovídají o zneužívání moci, o tom, jak diktatury mění charakter jedince a mrzačí jeho individualitu. Teprve v 90. letech život a jeho stísněnost v Bláhových obrazech nahrazuje řád. Obrazy nabývají abstraktních podob a Bláha začíná tvořit imaginární vzkazy, do kterých vkládá individuální poselství. Přesto malířova díla nejsou nikdy odtržena od společenského dění.
Nejnovější práce se netají opětovnou skepsí, připomínají možnosti svobody po roce 1989, které ne všichni dobře uchopili, a malířovy obavy ze zneužití těžce vybojované volnosti.
Museum Montanelli vystavuje díla malíře Bláhy, vznikla na počest Havlových nedožitých osmdesátin
