Liberecká galerie Prostor 228 vystavuje obrazy mimořádného solitéra současného českého umění, Jana Knapa narozeného roku 1949.

Jeho plátna zalidněná harmonickými scénami z Ježíšova dětství působí jako zprávy z jiného světa. Není divu, že divákovy oči, vytrénované abstrakcí a převahou konceptuálního umění, mají tendenci hledat za Knapovými bukolickými krajinami nějaký druhý plán, jakýsi skrytý záměr.

Ale nic takového tam není. Je tam rodina, otec trhá jablka, matka chová kojence, děti, přesněji andílci hrají na hudební nástroje. Ovocný sad je rozkvetlý, ovce se pokojně pasou, v trávě poskakují bílí králíci, z větví stromů visí draperie… Myslí to Jan Knap vážně?

Myslí. S plnou vážností maluje obrazy, které vychází z jeho poučenosti gotickým a raně renesančním uměním, nejsilnější evropskou a křesťanskou tradicí.

"Slyšel jsem, že řecké slovo idyla znamená ve skutečnosti 'místo pravdy'," uvedl Jan Knap v jednom z rozhovorů. "V takovém případě skutečně maluju idyly."

Jako světoběžník žil na třech kontinentech. Možná že upoutává dnešní lidi právě tím, že je vede k zastavení, ke ztišené cestě k sobě samým.

Málokdo dokázal do jednoho života vtěsnat tolik co on. Rodák z Chrudimi Knap studoval v Praze architekturu. Rok žil v Brazílii a v letech 1970 až 1972 byl žákem velkého německého abstraktního umělce Gerharda Richtera na akademii v Düsseldorfu.

V době Beuysově, umělců sdružených ve skupině Zero, v časech frontálního nástupu moderního umění se mu tam nelíbilo.

Potom začal hledat, napřed v zenbuddhistickém klášteře ve Spojených státech, později při studiu teologie v Římě. Prošel spoustou nejrůznějších zaměstnání. Krátce sloužil v americké armádě, myl okna, pracoval jako číšník. Pokoušel se prorazit jako ilustrátor.

V 70. letech založil v USA spolu s Milanem Kuncem a Peterem Angermanem skupinu Normal. Měl i období, kdy se věnoval abstrakci. Poslední tři roky před návratem do Česka, v letech 1989 až 1992, žil v italské Modeně. Dnes je jeho domovem Planá u Mariánských Lázní.

Knapova malba je hladká, pracuje s kontrastem teplých a studených barev, světla a stínu. Pokud jde o témata, říká, že po konverzi ke katolicismu chtěl vydat svědectví. Evidentně oslovuje široký okruh lidí. O jeho obrazy je zájem, mohl by je prodat, sotva je namaluje.

"Jsme rádi, že jsme ho získali," říká liberecká galeristka Michaela Jermanová. "Chtěli jsme ukázat malbu, děj, příběh. Vymyká se tím, jaké otázky si před jeho díly klademe: Jaký jsem? Co žiju? Nežiju jen navenek?"

Jan Knap je ve světě mimořádně úspěšný. Jeho obrazy jsou v soukromých sbírkách od Islandu po Japonsko, ale i ve veřejných − třeba v muzeu Boymans van Beuningen v Rotterdamu, najdeme je i ve firemních kolekcích, například společnosti Deutsche Bank.

Související