Olomoucká Galerie Patro otevřela výstavu koláží Jiřího Koláře, významného českého výtvarníka a také autora originálních výtvarných technik.

Koláže pochází ze sbírky československého tenisty Jana Kukala, který se s umělcem přátelil. Výstava se jmenuje Legenda světové koláže a přináší průřez Kolářovou tvorbou z více než tří desítek let. V Olomouci bude k vidění do 4. března.

"Snažili jsme se ukázat více technik koláže Jirky Koláře. Jde o výběr děl z let 1964 až 1998," řekl Kukal.

Ten se s umělcem znal od 80. let minulého století. "Já jsem k němu chodil, těšil jsem se k němu někdy víc než na Roland Garros. Strávil jsem u něj v ateliéru hodně času," dodal Kukal.

Kolářova díla sbíral mnoho let. "Velká část pochází z pražského období. Kolář měl fantastický přísun časopisů, jeho dvorním dodavatelem byl Bohumil Hrabal, který tehdy dělal ve sběrných surovinách," uvedl Kukal.

Na výstavě nechybí například plakáty tenisového turnaje Roland Garros v Paříži z roku 1986, mistrovství světa ve fotbale Espaňa 1982 či plakát První vítěz Wimbledonu.

Jiří Kolář se nejprve uplatnil jako básník, později se přiklonil k výtvarnému umění. Spolu s Jindřichem Chalupeckým založil legendární Skupinu 42. Vedle toho byl Kolář dramatikem, překladatelem, sběratelem umění a mecenášem samizdatové literatury a mladých umělců.

"Jako básník pracoval s obrazy a výsledkem byl obraz. Byl mimořádně plodný, ale neopakoval se. Je autorem více než 120 metodicky různých druhů plošných a prostorových koláží," uvedli zástupci galerie.

Podle nich byl Kolář autorem možná nejoriginálnějšího projevu v československém výtvarném umění druhé poloviny 20. století.

Obrazy, reliéfy a objekty Jiří Kolář tvořil vlastními metodami roláže, proláže, muchláže, chiasmáže, asambláže, auto- či antikoláže.

Počet jeho autorských výstav ve světě se blíží ke třem stovkám, v roce 1978 mu velkou přehlídku uspořádalo Guggenheimovo muzeum v New Yorku. To Kolářovi pomohlo ke světové slávě.

Výtvarník byl znám též jako odpůrce komunistického režimu, který jej donutil k emigraci. Kolář se usadil ve Francii, kde získal i občanství. Zemřel před patnácti lety, kdy mu bylo sedmaosmdesát roků.