Olomoucké Muzeum umění otevřelo výstavu, která jako první v tuzemsku uceleně mapuje českou hyperrealistickou malbu.

Reprezentativní expozice nazvaná Fascinace skutečností zachycuje tento výtvarný směr od konce 70. let 20. století po současnost. Zastoupeny jsou tu dvě desítky autorů starší i současné generace.

Expozice patří k těm hlavním v letošním výstavním programu Muzea umění, v prostoru Trojlodí bude přístupná až do poloviny září.

Podle autorů Barbory Kundračíkové a Michala Ožibka, který v Olomouci také vystavuje, přehlídka rehabilituje téma, jemuž dosud nebyla věnována dostatečná pozornost.

"Výstava v Olomouci je první svého druhu. Předchozí přehlídky, které se věnovaly hyperrealismu, do něj vztahovaly i jiné varianty realismu. Olomoucká výstava se soustřeďuje na tuto doménu, na hyperrealismus jako takový," řekla kurátorka Barbora Kundračíková.

„Je fascinující i z toho důvodu, že se na ní potkaly věci, které mají primární hodnotu a které vidět pohromadě je velká radost," dodala.

V jednom prostoru se tak poprvé sešla díla zakladatelské generace v čele se Zdeňkem Beranem či Theodorem Pištěkem a malby jejich žáků.

Expozici otevírá Pištěkovo plátno Ecce Homo, lidé mohou obdivovat třeba i obraz Hra s hlávkami Zdeňka Berana.

"Jsou tu i přenádherné věci Pavla Nešlehy, které zaslouží pozornost, a samozřejmě také Bedřicha Dlouhého. Těžiště a gros výstavy je však především mladá, současná malba od roku 2000 do roku 2017, kterou představují absolventi ateliérů Nešlehových a Beranových," podotkla kurátorka.

Hyperrealismus v současné malbě na výstavě představuje Adolf Lachman i další umělci oceňovaní v zahraničí, jako Jan Mikulka, Michal Ožibko či Hynek Martinec.

"V českém kontextu poprvé vystavují dohromady své oceněné věci," dodala Kundračíková.

Podle kurátora a malíře Ožibka byla výběru autorů věnována velká pozornost. "Výstava je kompaktní a homogenní celek, byť jednotliví autoři a jejich vybraná díla mají svá specifika a nuance," doplnil.

Výstava představuje hyperralismus prostřednictvím velkoformátových obrazů propracovaných do nejnitěrnějšího detailu, což je zároveň poznávacím znamením hyperrealistů.

Směr je obecně spojován s euroamerickým prostředím poslední třetiny 20. století.

Dvacítku vystavujících autorů podle kurátorů spojuje totožná vášeň – vidět a viděné věci zaznamenat nezkresleně a co nejpřesněji, dodali pořadatelé.