Malíř a ilustrátor Miroslav Šašek, jehož díla nyní vystavuje pražská Villa Pellé, si svůj plán na kreslený cestopis o Paříži mohl díky komunistům pořádně promyslet. K vydání knihy se schylovalo už na konci 40. let minulého století, kdy Šašek odjel do francouzské metropole studovat.

Jenže roku 1948 v Československu skončily svobodné časy a s nimi bylo zrušeno také pražské nakladatelství Ladislava Kuncíře, pro něž Šašek pracoval.

Malíř prozíravě zůstal v emigraci a svůj sen proměnil ve skutečnost až roku 1959 u anglického nakladatele. Kreslené průvodce This is Paris a vzápětí This is London měly úspěch, který Šaškovi proměnil život. V češtině však jeho ilustrované cestopisy začaly vycházet teprve před čtyřmi lety u nakladatelství Baobab. O Šaškově slávě a knihách s více než čtyřicetiletým zpožděním vypovídá také výstava ve Ville Pellé.

Mezi skicami, obrazy a různojazyčnými vydáními kreslených knih o New Yorku, Římě, Austrálii, Mnichovu, Edinburghu, Texasu, a dokonce Hongkongu se návštěvník cítí zaskočen: celý svět obdivoval vynalézavé, výstižné a vtipné cestopisy českého tvůrce, o kterém doma téměř nikdo nevěděl.

Například za průvodce San Franciskem získal Miroslav Šašek symbolický klíč od města a knihy o New Yorku, která vyšla jako čtvrtá v pořadí, se prodávalo 600 kusů denně.

Název každého cestopisu začínal slovy This is… (Toto je) a český emigrant jich do roku 1974 vytvořil sedmnáct. Všechny vycházely v desetitisícových nákladech a často byly překládány do dalších jazyků.

"Průvodce pro dětičky", které autor původně zamýšlel tak tři čtyři, si oblíbili také dospělí. Desetiletý odklad prvního z nich se vyplatil. Šaškův styl mezitím dozrál, proměnil se z baculatých pohádkových ilustrací v lehkou, moderní kresbu.

Jeho postavy na hranici karikatury jsou protáhlé, dynamické, se špičatými nosy. A k tomu detailně vyvedená architektura, lehce poznamenaná odkazy na malířskou avantgardu.

S tou se Šašek nesetkával jen v Paříži. Roku 1951 se na šest let odstěhoval do Mnichova, kde začal pracovat pro Rádio Svobodná Evropa. Objevil v sobě talent rozhlasového hlasatele, herce a také zpěváka, i když malovat nepřestal. Ilustroval například informační letáky, jež uváděly na pravou míru komunistickou propagandu a které rádio prostřednictvím balonů nechalo shazovat v českém příhraničí.

V Mnichově také Šaškovi roku 1957 uspořádali první velkou samostatnou výstavu, kterou však autor neviděl. Tou dobou už byl zpět v Paříži, sice bez příjmů, které by mu dovolily zajet do Mnichova, zato s nápadem na první kreslený cestopis ze série This is.

Nynější pražská výstava nemarní příležitost připomenout i Šaškův pestrý osud: originální skici cizokrajných dominant se střídají s černobílými fotografiemi, které spolu souvisejí − malíř skicuje sochu lva na Trafalgarském náměstí v Londýně, za chůze čte noviny na promenádě v Benátkách nebo sedí v hotelovém okně a kreslí. Připomíná to film, ve kterém se střídá záběr na tvůrce a jeho dílo.

Výstava

Miroslav Šašek: Let č. 59/74
Villa Pellé, Praha
Výstava potrvá do 7. července

Šaškův životaběh navíc líčí speciálně vytištěné noviny Corriere di Sasek, jež citují obdivné dobové recenze a jeden malířův fejeton. Nejvíc o životě českého emigranta, který patnáct let létal mezi kontinenty a tvořil jednu knihu za druhou, prozradí předloňská monografie To je M. Sasek z nakladatelství Baobab. V ní se ukazuje rub pestrobarevných, vtipem hýřících cestopisů.

V dopisech své bývalé kolegyni z rádia Šašek píše o špatném počasí v Edinburghu, kde jej kromě neustálého deště a "strašlivé zimy" sužují opuštěné neděle: "Chcíp tady skotskej pes. Neděle jsou nepředstavitelné. Nedostaneš ani cigaretu. Všecko, absolutně všecko je zavřené…" V Londýně se potýká s mlhou, která mu při kreslení brání ve výhledu. A v Římě si zoufá z úplně jiného důvodu: "Nejhorší je, když tam člověk přijde a začne počítat sloupy a římsičky, to se o mě přímo pokouší závrať. Je to všecko moc práce, tuze moc práce…"

Šaškova metoda byla prostá, ale drsná: na každém dokumentovaném místě strávil několik měsíců, během nichž skicoval na ulicích a výkresy dokončoval po nocích v hotelu. Nikdy nespoléhal na fotografie, vše musel vidět na vlastní oči.

Pečlivost byla namístě. Jak si Miroslav Šašek ověřil, každý opomenutý detail na slavné architektuře vyvolal záplavu připomínek v dopisech od dětí, kterých dostával mnoho − jakkoliv byly většinou obdivné.

I když občas propadal pocitům, že tentokrát to není ono nebo že maketu knihy nestihne odevzdat včas, každý z jeho sedmnácti titulů měl úspěch. Pouliční prodavači suvenýrů z průvodců kopírovali Šaškovy obrázky na hrnky a ručníky, podle čtyř knih byly natočeny krátké filmy.

Pouze jedno se nepovedlo: Miroslav Šašek coby zakázaný autor nedostal šanci nakreslit průvodce Prahou. "Tu bych si s chutí nakreslil, tam bych nic nemusel hledat, vím přesně, co by tam muselo být," povzdechl si v jednom rozhovoru.

Související