Nejmladší ukrajinské město Slavutyč, které bylo bleskově postaveno po černobylské havárii v roce 1986, aby se stalo novým domovem pro lidi z katastrofou zasaženého města Pripjať, si „vzala do péče“ umělkyně Kateřina Šedá.

Když dlouho nemohla přijít na to, čím by místní probudila z letargie, vzpomněla si na projekt, který před čtyřmi lety zabral v Los Altos v americkém Silicon Valley. Tam k propojení lidí stačila kniha místních rekordů.

V pětadvacetitisícové Slavutyči musela Kateřina Šedá přitvrdit. Obyvatelé se ke společnému dílu nechali zlákat až vidinou zápisu do Guinnessovy knihy rekordů. Respektive možností legálně cestovat do Evropské unie, konkrétně do Brna.

Předmětem rekordu se tak uplynulý víkend stalo hromadné podání žádostí o víza. V důležité kolonce – zvoucí osoba – mohli Ukrajinci vyplnit jméno Kateřina Šedá.

„Dopadlo to skvěle. Během sobotních oslav Dne města odevzdalo žádost o vízum 1325 obyvatel,“ říká Šedá, momentálně nejžádanější česká umělkyně a laureátka Chalupeckého ceny, která se svými projekty „účinkovala“ kromě jiných na Berlínském bienále, přehlídce Manifesta v německém Kasselu či v londýnské galerii Tate Modern.

Šedá je známá svou pracovitostí. Ještě týden před ukrajinským vyplňovacím maratonem stihla v Brně uspořádat happening nazvaný Šalina Music Tour, při němž asi třicet hudebníků a skupin hrálo v tramvajích k obveselení cestujících. A na začátku roku výtvarnice vydala objemnou knihu Brnox, průvodce po brněnské „vyloučené lokalitě“ v centru města.

V čase, kdy se Brnox chystal do tisku, byla Šedá už myšlenkami a často i fyzicky na Ukrajině, kam začala jezdit před dvěma lety. „Když jsem se na začátku ve Slavutyči ptala místních, co by rádi změnili, ve většině případů jsem obdržela stejnou odpověď. Přáli si, aby znovu fungovala Černobylská jaderná elektrárna,“ říká Šedá, kterou prý zarazilo, že lidé hodně žijí minulostí.

Betonové město padesát kilometrů jihovýchodně od Černobylu, odkud do zakázané zóny stále odjíždějí vlaky, je ukázkovým příkladem sovětské architektury. Rozlehlé náměstí obklopují hranaté betonové stavby radnice a jiných úřadů či obchodů. Podél širokých bulvárů se tyčí hradby paneláků.

Největší kulturní událostí Slavutyči je každoroční Den města, k jehož programu patří populární průvody slavnostně vystrojených občanů.

Kateřinu Šedou do ukrajinského města pozval Ilja Gladštejn, organizátor festivalu dokumentárních filmů zvaného 86, jejž mnoho místních občanů nenavštěvuje.

„Požádal mě, zda bych takhle pasivní místo nemohla nějak aktivizovat a vyburcovat obyvatele k netradiční společné akci, což by posunulo jejich způsob uvažování,“ vzpomíná umělkyně na začátek projektu, do kterého se dále zapojilo České centrum Kyjev a také slavutyčský starosta.

Právě on Kateřinu Šedou ve vymýšlení nasměroval. „Když jsem se s ním setkala, řekl mi, že jeho cílem je udělat z lokality nové Silicon Valley. Právě v centru Silicon Valley, ve městě Los Altos, jsem ve spolupráci se sanfranciským Muzeem moderního umění vytvořila knihu rekordů tamních nejbohatších lidí a tím je paradoxně spojila skrz normální věci,“ popisuje umělkyně.

„Tak jsem se rozhodla tento princip ještě posunout a dostat do Guinnessovy knihy rekordů právě Slavutyč,“ dodává.

K ruce měla Kateřina Šedá – kromě starostou určených zaměstnanců radnice – i mnoho dobrovolníků, kteří projektu věnovali čas.

„Poslední měsíce jsme intenzivně oslovovali místní na jejich pracovištích, úřadech, na školách i v bytech. Stejně tak zaměstnance Černobylské elektrárny. Místní měli možnost se během dvou měsíců zdarma vyfotit na vízum, jelikož by se taková věc během jednoho dne nedala stihnout. Vízové formuláře ležely po celém městě i v naší kanceláři, která byla otevřená přímo v centru města,“ popisuje umělkyně tuto terénní práci.

Svou akci nechce přeceňovat, říká, že kniha rekordů je plná nesmyslů a ona tam prostě hodlá přidat další absurditu. Navíc se letos na jaře ukázalo, že Evropská unie nejspíš Ukrajincům turistická víza už brzy odpustí.

Projekt nazvaný Made in Slavutyč je však komplexnější. Stejně jako tomu bylo i v desítkách jiných případů, například na Berlínském bienále. Tam na pozvání Kateřiny Šedé přijeli její sousedé z moravské vesnice a symbolicky přelézali přes vlastní ploty, jejichž repliky umělkyně postavila v berlínském parku.

Do Londýna zase Šedá přivezla autobus jiných krajanů, kteří se v jedné z nejlidnatějších metropolí světa celý den chovali, jako by byli doma na návsi.

O tom, jak moc je otázka víz pro Ukrajince důležitá, se Kateřina Šedá přesvědčila během týdnů, kdy hledala, s čím by se mohli Slavutyčané o rekord ucházet. Původně chtěla, aby si občané téma našli sami. Sesbírala šest set návrhů, ale žádný nebyl dobrý.

Když však při jedné poradě nadhodila téma víz, nestačila se divit. „Najednou začala velká debata, každý u stolu měl co říct. Jeden přes druhého popisoval, jakým způsobem probíhá podání žádosti, které je víceméně předem zamítnuté, jak dlouhý čas musí lidé strávit kontrolou na polských hranicích. Ukázalo se, že to je klíčové téma celé současné Ukrajiny,“ dodává autorka.

Ta odhaduje, že je zatím v necelé polovině realizace. „Řada složitých věcí mě teprve čeká. Pozvaní do České republiky jsou všichni obyvatelé města, ale jen jeden z každé stovky je ‚vítězem‘ v tom smyslu, že jemu a jeho partnerovi budou uhrazeny náklady na cestu a ubytování,“ vysvětluje autorka, kterou svým vlivem i veřejnými financemi podpořil nejen starosta Slavutyče, ale také primátor města Brna.

Nakonec umělkyně popisuje, jak minulý víkend probíhala tradiční slavnost Dne města ozvláštněná jejím příspěvkem. „V sobotu přímo na podiu děti vylosovaly čtrnáct obyvatel – vítězů, což je i s partnery 28 lidí. Já pak přidala svůj bonus, chtěla jsem z nejmladšího města na Ukrajině pozvat nejstaršího člověka, který se do akce zapojil. Když jsem ale při hledání našla tři téměř stejně staré dámy, pozvala jsem všechny tři,“ dodává.

Cesta lidí ze Slavutyče, z nichž většina dosud ani nevlastní pas, do České republiky nebude mít čistě turistický cíl. „Místní přijedou na netradiční kulturní akci, kterou právě chystám a společně s nimi ji vytvořím,“ slibuje Kateřina Šedá.