Brazilec Sebastiao Salgado si nikdy příliš nezakládal na tom, že je světoznámým fotografem. Důležitější než počet posbíraných cen je pro něj fakt, kolik lidí jeho úchvatné černobílé fotografie z odlehlých částí planety uvidí. Doufá, že diváci se zachycenými obrazy nechají proměnit − tak jako kdysi on, když ještě coby ekonom jezdil na kávové plantáže domlouvat obchody pro Světovou banku.

Více než dvě stovky velkoformátových fotografií Salgadova souboru Genesis, který je nyní k vidění v Královském letohrádku na Pražském hradě, míří ke kořenům života.

Brazilský fotograf cestoval do míst netknutých civilizací a často v extrémních podmínkách dokumentoval divokost přírody i odolnost lidských kmenů, jež si uchovaly prastarý způsob života.

Nahá šlachovitá těla mužů kmene Yali, kteří se vydali na lov opic, se ztrácejí na sotva viditelných pralesních stezkách. Nepotřebují očkování, repelent ani boty. Jejich ženy sbírají plody do velkých síťovek utkaných z orchideových vláken a zavěšených na hlavě. Vaky jim splývají přes celá záda a vytváří podivuhodný síťový oděv.

To sibiřští Něncové nosí kabáty ze čtyř vrstev sobí kožešiny. Salgado je v popisku nazývá "pravými kovboji Sibiře". Pod snímkem, na kterém navlečený Něnec roztáčí smyčku lasa, popisuje fotograf pravidelný rituál: "Každé ráno poté, co soby seženou dohromady, chytí lasem zvířata potřebná k tahu saní."

Snímky jsou rozděleny teritoriálně do příbuzných skupin, úchvatné záběry krajiny − kaňon Colorada, arktické ledovce, divoká vegetace na Galapágách − se střídají s dokumenty zevnitř kmenových společenství. Jako by se Salgado uměl proměnit v neviditelnou součást jakékoliv komunity.

Ceněný fotograf

Několikanásobný vítěz soutěže World Press Photo a držitel mnoha dalších cen Sebastiao Salgado získal od organizace UNESCO v roce 2001 také titul Velvyslanec dobré vůle. Salgadův filmový portrét nazvaný Sůl země (The Salt of the Earth), který v roce 2014 natočili německý režisér Wim Wenders a Salgadův syn Juliano Ribeiro, získal zvláštní cenu na festivalu v Cannes.

Ženy brazilských indiánů jej nechaly nahlédnout do svého palmového budoáru, kde odpočívají v houpacích sítích nebo si natírají těla červenou šťávou z tropického plodu.

Náčelník Mentawaiů na Západní Sumatře v Salgadově přítomnosti soustředěně skládá listy ságové palmy pro uložení sága − palmové mouky. Jeho výraz se podobá meditujícímu mnichovi a patří k vrcholným dílům souboru Genesis.

Salgado byl jistě jedním z nejempatičtějších členů agentury Magnum Photos, která proslula humanistickou fotografií.

Sebastiao Salgado původně vystudoval ekonomii. V roce 1969 se přestěhoval z Brazílie do Evropy. Nejprve pracoval v Paříži, pak v Londýně jako ekonom pro Mezinárodní organizaci pro kávu. Ta jej v misích spojených se Světovou bankou vysílala do Afriky.

Divokost přírody a také životní podmínky tamních obyvatel v něm probudily touhu zabývat se něčím jiným než obchodem. Měl krátce před třicítkou, když se začal živit fotografováním.

Jeho snímky zobrazující exotiku vzdálených zemí a současně silné sociální téma našly odezvu u prestižní agentury Magnum Photos, jejímž členem se v roce 1979 na patnáct let stal. Právě Magnum mu umožnilo cestovat po celé planetě a pracovat mnoho měsíců na jednom projektu. Nikdo před Salgadem "nepopsal" tak zevrubně vzdálené světy, jako je venkov v zemích Jižní Ameriky (soubor The Other Americas), osudy lidí žijících ve slumech na okrajích velkých měst (Migrations) nebo podmínky horníků, zemědělců a dělníků v málo vyspělých zemích (Workers).

Výstava

Sebastiao Salgado
Genesis
Královský letohrádek na Pražském hradě, výstava potrvá do 17. září
Pořádá Správa Pražského hradu a Česká federace fotografického umění.

Soubor Workers vidělo i české publikum, stejnojmennou výstavu uspořádala v roce 2005 pražská

Leica Gallery, která fotografie umístila do historického vlaku. Výstava zavítala po kolejích do 11 českých a dvanácti slovenských měst.

Nyní Salgado vystavuje a také publikuje pod vlastní značkou Amazon Images. To mu umožňuje být ještě angažovanější. Součástí pražské výstavy Genesis, jejíž snímky vznikaly v letech 2004 až 2011, je ještě jiný soubor fotografií.

Salgado spolu s manželkou, kurátorkou Léliou Wanick Salgado, prezentuje přeměnu krajiny ve svém rodišti. Původní rozsáhlý les Salgadovi předkové vykáceli a proměnili v dobytčí ranč. Manželé Salgadovi prostřednictvím Institutu Terra, který založili, proměnili rozlehlý pozemek trpělivým osazováním opět v bujný les.

Související