Národní galerie předběhla londýnskou Tate Modern, když letos nakoupila díla umělkyně Kateřiny Šedé. Právě o ně delší dobu usiluje i britská galerie.

Nejvýznamnější česká sbírková instituce udělala největší nákup současného umění za několik posledních let. Mimořádnou dotací 18 milionů korun jí to umožnil parlament. Část galerie utratila za desítky prací od šesti významných žijících umělců, další nákup chystá na podzim.

Vedle Šedé do sbírek přibylo umění sochařky Magdaleny Jetelové, malíře Josefa Bolfa, sochaře Františka Skály, konceptuální umělkyně Evy Koťátkové či díla od světové výtvarné celebrity, malíře Gerharda Richtera. Dále galerie jedná s čínským umělcem Aj Wej-wejem o zakoupení obřího lustru zhotoveného z desítek bicyklů ozdobených křišťály. Lustr by měl zkrášlit dvoranu paláce Kinských, kde má galerie jedno ze sídel.

Pro Kateřinu Šedou je letošní akvizice Národní galerie prvním nákupem jejích prací do české veřejné sbírky. "Pracuji na projektech hlavně v zahraničí a stává se, že než výstava skončí, někdo si to koupí," říká autorka, která roku 2005 získala Chalupeckého cenu a od té doby vystavovala na mnoha důležitých přehlídkách současného umění, například na bienále v Berlíně nebo na Documentě v německém Kasselu.

Šedá byla po Jiřím Kovandovi teprve druhou Češkou, již ke spolupráci vyzvala slavná britská galerie Tate Modern.

V roce 2011 sem Šedá přivezla padesát obyvatel vesnice Bedřichovice, s nimiž v centru britské metropole vytvořila atmosféru moravské "dědiny". Letos se Šedá dostala i do literárních kruhů, její knižní Průvodce brněnským Bronxem zvaný Brnox získal jednu z cen Magnesia Litera.

Národní galerie od Šedé nyní koupila soubor kreseb a dotazníků nazvaný 1× denně před jídlem. Šedá k tomu darovala ještě video a další kolekci nazvanou Na co to je? Všechny tyto práce vznikly v letech 2006 až 2007, kdy se autorka snažila vytáhnout z letargie svou babičku. Starou ženu, která prý celé týdny zírala na televizi a odmítala cokoli dělat, k aktivitě povzbudilo, když jí vnučka začala vymýšlet úkoly. Babička odpovídala na asociační otázky a některé doprovázela kresbami.

Desítky listů popsaných hrbolatým rukopisem ukazují nečekanou představivost, vybuzenou z nitra starého člověka. Několik papírů s úkoly ale zůstalo nevyplněných − autorčina babička v roce 2007 zemřela. "Ten soubor je pro mě hodně osobní, dlouho jsem ho nechtěla prodávat," říká Kateřina Šedá, která však práci nakonec Národní galerii sama nabídla.

"Před dvěma lety mě oslovila nová šéfka Sbírky moderního a současného umění Milena Kalinovská, jestli bych pro ně nechtěla připravit nějaký projekt. Zatím jsem na to nenašla čas, ale vzpomněla jsem si na ni, když mě můj italský galerista začal přemlouvat, abych soubor 1× denně před jídlem prodala zahraničnímu zájemci. Mně se však nechtělo," dodává.

Dnes je prý Šedá ráda, že její dílo zůstane doma. Nedávno odmítla britskou Tate Modern. "Stáli o práci, kterou jsem už předtím prodala svému galeristovi. Jenže on nasadil příliš vysokou cenu, a tak se nedohodli. Nemohla jsem to ovlivnit," říká. Přesto je prý Šedá s Brity nadále v kontaktu a jejich zájem trvá.

V Národní galerii odnedávna pracuje také kurátor Otto Urban, který se dlouhodobě zajímá o českého malíře Josefa Bolfa a navštěvuje jeho ateliér. "Tam uviděl, co jsem měl připravené na výstavu Nepatrný dosah povědomí," říká Josef Bolf o obrazech, které letos na jaře poprvé představil v pražské Špálově galerii. Tři z nich plus jednu instalaci si nyní Národní galerie vybrala do sbírky.

Bolfovy expresivní obrazy zachycují postavy šplhající po skalách či bloumající přízračnou lesní krajinou. Jednu instalaci, kresby zoomorfních postav pokrývající podlahu, doplňuje ambientní zvukový doprovod.

Malíř Bolf byl prý zájmem Národní galerie o svá nejnovější díla tak potěšený, že k nakoupenému souboru přidal ještě pár "věcí" darem: tři roky starý animovaný film Těžká planeta, soubor sedmadvaceti kreseb i grafik a diář.

"Film trvá deset minut, jsou na něm animované kresby a obrazy. Diář jsem celý pokreslil tvářemi. Nebyl to koncept, kreslil jsem do něj v hluchých dobách. Nevěděl jsem, co s těmi tvářemi bude dál," popisuje Bolf.

Ten pak s kurátorem Urbanem prošel svůj archiv a společně vybrali ještě kresby a grafiky reprezentující různá období.

To výběr děl Evy Koťátkové proběhl bez účasti umělkyně. Národní galerie dvě její díla získala přímo z letošní výstavy v berlínské galerii Meyer Riegger.

Tou první je prostorová instalace Diary of The Stomach (Deník žaludku), kterou tvoří zvětšené příbory s částmi těla, zvětšené kuchyňské nádobí a vitrína zaplněná výstřižky a zavěšenými příbory.

"Druhá z instalací není ani tolik sochařskou prací jako spíš prostorovou koláží, řezem skrz obrazový materiál, který jako by se ukrýval v něčím těle, v hlavě nebo břiše a byl dále zpracováván," popisuje Koťátková své dílo. Jeho nákup komisi Národní galerie navrhl tamní šéfkurátor Adam Budak.

Ostatní letošní akvizice Národní galerie získala v souvislosti se současnými výstavami. Třeba na ochozu malé dvorany pražského Veletržního paláce ze zdi v těchto dnech trčí obrovský dřevěný Stůl Magdaleny Jetelové, který mezinárodně proslulá sochařka zhotovila v 90. letech minulého století.

Umělkyně, která v roce 1985 emigrovala a nyní vyučuje v německém Mnichově, hodlá k zakoupenému Stolu darovat ještě další práce.

"Můžeme si z jejích prací vybrat," říká Milena Kalinovská, šéfka Sbírky moderního a současného umění Národní galerie a kurátorka nynější výstavy děl Magdaleny Jetelové.

Dvanáct prací, z nichž dvě umělec daroval, Národní galerie získala od Františka Skály. Většina z darovaných soch a objektů je k vidění na jeho současné výstavě ve Valdštejnské jízdárně. Například i Zub času − obří dubový kmen zastřešený zlatou korunkou.

A kolekce 49 černobílých portrétů, které Národní galerie získala od německého malíře Gerharda Richtera, pak visí nad schodištěm v paláci Kinských, kde se koná vůbec první tuzemská přehlídka proslulého autora.

Jeho obrazy jsou věrnou kopií podobenek slavných osobností, spisovatelů, filozofů či umělců, jak je Richter našel v encyklopediích.

"Soubor portrétů je jednou z kopií práce, kterou Richter zhotovil pro Benátské bienále v roce 1972. Mezi portrétovanými je i Franz Kafka," upřesňuje Milena Kalinovská z galerie.

Ředitelka Sbírky moderního a současného umění je všem umělcům vděčná, že svá díla nabídli často za nižší ceny a že byli ochotni i darovat.

Národní galerie v Praze, která je příspěvkovou organizací ministerstva kultury, dosud v rozpočtu nemá vyčleněny peníze na nákup umění.

Státní příspěvek galerii se pohybuje zhruba na úrovni z roku 1990, stále činí 250 milionů korun.

Související