Vystudoval práva, tužkou a perem ale uměl svět kolem sebe zachytit tak, jak to žádný paragraf nikdy nedokáže.

Adolf Hoffmeister, jenž žil v letech 1902 až 1973, patřil ke kreslířům s jemným smyslem pro humor a virtuózní výtvarnou zkratkou.

Nikterak velká pražská malostranská Galerie Millennium nyní až do 10. září vystavuje soubor Hoffmeisterových kreseb, náčrtků, ilustrací, karikatur a koláží.

Díky svému postavení měl výtvarník možnost cestovat, zásadní část přehlídky tak tvoří kresby s detailně vyvedeným životem v různých částech světa, například v Benátkách či v Japonsku.

Asijskému stylu Hoffmeister přizpůsobuje i linku, japonské kresby tak místy připomínají kaligrafii.

Vystavené práce vycházely časopisecky i knižně – ostatně knihy Mrakodrapy v pralese, Paříž a okolí nebo Vyhlídka z pyramid lze dodnes sehnat v antikvariátech.

Výstava zahrnuje také kolekci kreseb významných osobností šedesátých let, které jsou datované přesně k osudnému roku 1968.

Karikatury Josefa Škvoreckého, Ludvíka Vaculíka nebo Václava Havla vyšly jako součást knihy rozhovorů novináře A. J. Liehma zvané Generace.

"Tyto kresby jsou pamětí uhasínající naděje a zároveň přehlídkou některých osobností, které se staly v dalších letech ohnisky vzdoru proti normalizačnímu režimu," píše Galerie Millennium v doprovodném textu.

Hoffmeister byl od počátku členem umělecké skupiny Devětsil, měl rád dadaismus a avantgardu. Spolupracoval s Osvobozeným divadlem, přispíval do novin a časopisů, přátelil se s básníkem S. K. Neumannem a řadou dalších vesměs levicově smýšlejících intelektuálů.

S nimi, stejně jako se spřátelenými zahraničními umělci – například fotografem Manem Rayem – sdílel entuziasmus dvacátých let.

V kontrastu s Hoffmeisterovými radostnými ranými kresbičkami tak stojí ponuré koláže z přelomu 60. a 70. let, kdy nejen Hoffmeistera sžírala politická situace. Dobře je to vidět třeba na koláži Smrt všude číhá na děti z roku 1970.

Adolf Hoffmeister se narodil roku 1902, vystudoval právnickou fakultu a pracoval v kanceláři svého otce. Zároveň kreslil a psal do Lidových a Literárních novin.

V roce 1939 emigroval do Paříže. Po kapitulaci Francie odešel do Maroka, kde se dostal do koncentračního tábora. V roce 1941 přes Lisabon dorazil do New Yorku. Tam pracoval mimo jiné v Hlasu Ameriky.

Po válce vstoupil do KSČ, pracoval pro UNESCO a byl velvyslancem ve Francii. Dva roky působil jako rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Díky svému postavení měl možnost cestovat po celém světě.

V období pražského jara se postavil na stranu reformních komunistů, v roce 1970 byl z KSČ vyloučen. Zemřel na infarkt v roce 1973.