Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

trh s uměním, stejně jako celý globální trh, ovlivní zřejmě nová krize spojená se šířením koronaviru. Artefakty budou po světě méně cestovat a posílí různé digitální prodejní či výstavní platformy. Zřejmě bude nutné přehodnotit tradiční umělecký provoz a možná stojíme na začátku nové éry, v níž právě umění bude hrát zásadní význam pro mentální přežití.

Investice do umění

Tento článek je součástí speciální přílohy Investice do umění, která vyšla v Hospodářských novinách 24. března. Celou přílohu si můžete přečíst po kliknutí na obálku níže.

Řada projektů, festivalů, veletrhů a výstav se ruší, odvolává nebo odsouvá. Pro samotné umělce je rotování po světě nutností − osobní komunikace, rezidenční pobyty, konference, sympozia, přednášky a v prvé řadě výstavy. Nyní každý bude mít chvíli na promýšlení své tvorby v izolaci. Nikdo dnes netuší, jak se situace bude vyvíjet, a jistě je namístě zvažovat různé možnosti − pro umělce jde o silný motivační moment a určitě se v blízké budoucnosti objeví i zcela nové formy.

Galerie by mohly zrevidovat nedostatečné úsilí své sbírky a výstavy digitalizovat a v čase nejistoty si vytvořit plán B. Když se nyní v kulturní karanténě rozhlédneme virtuálním prostorem, příliš nás neutěší: Národní galerie Praha sice nabízí některé sbírky on-line, ale jde jen o malý zlomek a nenajdeme zde žádnou virtuální prohlídku aktuálními výstavami, které, sotva začaly, byly uzavřeny. Projekt Národního muzea Dotkni se 20. století se sice pokusil o zmapování muzeí po celé republice, ale aktualizace je pět let stará.

Řádění pandemie možná mnohé dosavadní konstanty smete, ale umění přetrvá. Umění, které nyní smutně reprezentuje opuštěný Řím, v němž se aspoň můžeme virtuálně projít s Pao­lem Sorrentinem. Kouzlem Itálie se také můžeme kochat díky právě vydaným esejím Jiřího Přibáně Italské črty, ilustrovaným "italskými" obrazy malíře Jakuba Špaňhela. Srovnávání českého a západního trhu se však může už brzy stát zcela neaktuálním.

Související