Už dlouho se kolem domácí nahrávky nestrhl takový kolotoč jako kolem třetí sólové desky nejviditelnějšího tuzemského představitele hip hopu Vladimira 518.

Raper a vydavatel, známý i jako editor knižní série Kmeny, koncem minulého týdne přišel do vysílání veřejnoprávního Radia Wave. Chtěl si s redaktorem Jiřím Špičákem vyříkat nelichotivou recenzi, v níž kritik mimo jiné argumentoval vysokým věkem interpreta, narážel na jeho účast v Show Jana Krause a podle Vladimira 518 ještě významově překroutil text.

Raperovi nadto vadilo, že po letech spolupráce nyní veřejnoprávní rozhlas kritický text o jeho desce propaguje na sociálních sítích.

Když umělec veřejně žehrá nad špatnou recenzí, obyčejně to působí trapně. V kontextu hiphopového žánru a vývoje Vladimira 518 se to ale dá chápat také jako autentická reakce. Vladimir 518 se vždy snažil popisovat věci tak, jak je cítí − vždyť podstatou rapu jsou uvěřitelnost a konfrontace. Vysledovat je lze také na Vladimirově probírané desce zvané Ultra! Ultra!. Je natolik osobní, až je do sebe zahleděná.

Vladimir 518 je dnes opravdu snadný cíl. Jeho kariéra trvá dlouho − debutová deska jeho skupiny PSH zvaná Repertoár se objevila před šestnácti lety. Vyšel ze squatterské a punkové kultury, ale vypracoval se v úspěšného obchodníka, který se nebrání sponzoringu a připravuje výstavy pro oficiální instituce typu Moravské galerie v Brně.

Umělecky už léta dovedně balancuje na hraně hlavního proudu i nezávislé scény a ve své tvorbě do sebe nechává narážet dva protikladné principy. Sám je pojmenoval a vetkl už do názvu první sólové desky Gorila vs. Architekt, hraje tedy otevřenou hru. Na nynější desce skoro až bezohlednou.

Albu chybí přímočarý hit. Efektní hlášky a líbivost vystřídalo zběsilé chrlení textů o sobě samém, mantrické opakování jednoslabičných slov a urputná energie. Jako by Vladimir 518 zapomněl, jak zvolnit, ulevit, odpočinout si. Temnou atmosféru nahrávky podporují leckdy syrové hudební podklady.

Deska je jakýmsi rituálním obnažením sebe sama, tento proces však limituje raperovo velké ego. Na mnoha místech texty pro svou nesrozumitelnost působí jako balast, řada již dříve slyšených obratů jako fráze.

Vladimir 518 skutečně nehledá ani nenabízí momenty překvapení. Ultra! Ultra! je jeho zhudebněný a zrytmizovaný životní tlak, v němž úspěch doplňují drogy, radikální názory i prožívání vlastních temných stránek.

Deska je nejméně přístupná z Vladimirovy dosavadní kariéry, také proto, že nemá jasného posluchače. Hned v úvodní skladbě Heroin zpívá refrén o feťácké oddanosti hudbě Albert Černý z indiepopové skupiny Lake Malawi, ve skladbě Deadline se Vladimir se ztrátou přátelství vyrovnává za pomoci slovenské písničkářky Katarzie. Sebezpyt o předsudcích v tracku Můj nepřítel odlehčuje vtipný dialog se zpívajícím Romanem Holým.

Stejně jako angažovaní producenti Aid Kid, Nobodylisten či Sabrehart tito hosté suplují přesahy mimo žánr, které jsou na Vladimirově jinak monotónně působící desce osvěžujícím vytržením. Doplňují je ještě interpreti z rapového spektra, nevýrazní a místy až iritující, jako třeba raper Logic. Zaujme pouze trefný James Cole ve skladbě Nemám pro tebe lék, namířené proti motivačnímu spasitelství v hiphopových textech.

To, jak Vladimir promlouvá k hiphopové scéně i mimo ni, přispívá k dojmu, že deska není "zaostřená" − se všemi plusy a minusy zůstala stejně producentsky neučesaná a neupravená jako třeba tklivá kytarová sóla v songu Fakta a fikce. Vladimirův svět je ale evidentně přesně tak impulzivní.

V závěrečném tracku raper utne hudbu a přednáší bondyovsky sugestivní báseň o tom, že "v tolika hnusu je nakonec zarvaná, zas*aná a zamotaná i krása". Už kvůli tomuto momentu katarze stojí za to album doposlouchat víc než jednou a pokaždé pozorně. Vladimirovou nejsilnější zbraní zůstává jeho autenticita.

Související