Tři kompozice významných skladatelů, které se zapsaly do umělecké historie Brna, uvede ve čtvrtek večer Filharmonie Brno pod vedením svého bývalého šéfdirigenta Petra Altrichtera.

Koncert v Janáčkově divadle je součástí cyklu, na kterém se postupně představí čtyři bývalí šéfdirigenti brněnské filharmonie. Kromě Petra Altrichtera letos orchestr povedou ještě Petr Vronský nebo Aleksandar Marković. Každý předvede skladby, které jsou mu blízké nebo s nimi během svého šéfdirigování vystupoval nejraději.

Petr Altrichter na čtvrtečním koncertu nazvaném Brněnské variace uvede díla Jana Nováka, Bohuslava Martinů a Sergeje Prokofjeva. Všechny tři skladby, nebo jejich autoři, jsou do jisté míry spjaty s Brnem.

„Filharmonické tance zkomponoval Jan Novák přímo pro brněnskou filharmonii krátce po jejím vzniku v roce 1956 jako poděkování za to, že jedno z jeho děl zařadila do svého repertoáru na prestižním festivalu Varšavský podzim,“ vysvětluje dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.

V tehdejším Československu byla Novákova tvorba těžko prosaditelná, především kvůli jeho nesouhlasu s komunistickým režimem. Úspěšnějším se stal až v uvolněnějších 60. letech, kdy začal skládat také filmovou hudbu. Nejčastěji spolupracoval s režisérem Karlem Kachyňou, ale i Jiřím Trnkou či Karlem Zemanem. Po sovětské okupaci v roce 1968 však Novák i s rodinou emigroval a československá vláda poté jeho díla zcela zakázala.

Stylově Novák vycházel z neoklasicismu, v některých dílech se objevují jazzové prvky. Celý život se zajímal o latinu, což se zásadně projevilo především v jeho vokální tvorbě. „Jan Novák se u nás postupně dostává do povědomí širší veřejnosti, přesto myslím, že na své objevení ještě čeká. A rozhodně si jej zaslouží. Napsal opravdu nádherné skladby, navíc posluchačsky vděčné,“ myslí si Mikeš.

Tvorbu Jana Nováka, včetně Filharmonických tanců, výrazně ovlivnil Bohuslav Martinů, u kterého Novák studoval během stipendijního pobytu v New Yorku roku 1947.

Martinů ve svých dílech prošel mnoha styly, od neoklasicismu přes inspirace jazzem až po impresionismus a postromantismus. Paraboly, které ve čtvrtek zazní v Janáčkově divadle, Martinů zkomponoval až ve svém pozdním období v druhé polovině 50. let. Filozoficky závažná skladba, inspirovaná knihou Citadela od Antoina de Saint-Exupéryho, se dělí na tři části – Podobenství o soše, zahradě a labyrintu.

Podobně jako Novák i díla a osobnost Bohuslava Martinů byly v komunistickém Československu nežádoucí. Přesto v té době bylo v Brně uvedeno hned několik jeho skladeb, často českých premiér.

„Brno vždy tíhlo k progresivnějšímu proudu, nejen v hudbě, ale v umění obecně. To, že tady máme vilu Tugendhat jako předního představitele moderního umění, není náhoda. Je to povahou Brna, obecně se to dělo a ještě pořád děje,“ popisuje Mikeš.

Posledním dílem brněnského koncertu bude výběr ze suit slavného baletu Romeo a Julie od Sergeje Prokofjeva, který měl v Brně roku 1938 světovou premiéru.

Přestože původně měl být balet poprvé uveden v Rusku, po jeho odmítnutí divadlem v Leningradu i v Moskvě se projektu ujal choreograf a tanečník Ivo Váňa Psota a premiéru následně uskutečnil v brněnském Národním divadle, kde si také zatančil hlavní roli Romea.

Související